Jiří Korn je pro český audiovizuální prostor příkladem umělce, který plynule propojuje pódium, kameru a filmové vyprávění. Jeho přesná práce s rytmem, hlasem i pohybem ukázala, že výraz popového performera se dá přenést na plátno bez ztráty energie: kamera zdůrazňuje detail, střih načasovává gesta a světlo dodává choreografii dramatický oblouk. Vzniká tím specifická filmová řeč, v níž se koncertní show mění v příběh; i krátká hudební čísla se tak stávají malými scénami se začátkem, gradací a pointou.
V muzikálové tradici má Jiří Korn zvláštní postavení. Jeho styl – kombinace precizního tance, pečlivé dikce a vizuálně promyšlené stylizace – vyhovuje kameře, která miluje rytmickou geometrii pohybu. Záznamy jevištních produkcí i televizní hudební pořady díky tomu nepůsobí jen jako „filmované divadlo“, ale jako samostatné filmové útvary: s promyšleným rozmístěním kamer, dynamikou polocelků a detailů a střihem, který dýchá podle hudby.
Podobně důležitou roli hrají hudební klipy. Jako miniatury s filmovou výstavbou z Kornovy estetické hravosti těží: kostým, rekvizita a světlo nejsou pouhou dekorací, ale nositelem významu. Hudební klip tu funguje jako laboratoř, kde se testují nápady pro větší projekty – a naopak, motivy známé z velkých show se vracejí v komornější, filmově čisté podobě. Tato cirkulace mezi pódiem a obrazovkou obohacuje obě strany.
Výsledkem je dlouhodobý vliv na to, jak se u nás natáčí hudba: od způsobu práce s playbackem a ruchy scény, přes „tančící“ kameru až po timing světelných přechodů. Jiří Korn svým přístupem ukazuje, že když se hudba, pohyb a obraz potkají ve správném tempu, vzniká filmová podívaná, která má sílu i mimo okamžik živého představení – a do paměti se zapisuje stejně jistě jako refrén.
Co by vás mohlo zajímat: dabing, honza málem králem, hana zagorová, luděk sobota
