Terminátor je kultovní klasikou navzdory nečekaným komplikacím a odmítnutí hvězd

První Terminátor dnes patří mezi zásadní akční a sci-fi snímky, jeho vznik ale provázely velmi skromné podmínky a řada nečekaných komplikací. Když James Cameron v první polovině osmdesátých let film připravoval, pracoval s napjatým rozpočtem a musel hledat způsoby, jak natočit ambiciózní příběh téměř partyzánsky. Právě tato improvizace se nakonec stala jedním z důvodů, proč snímek působí tak syrově a intenzivně.

Natáčení často probíhalo bez oficiálních povolení. Štáb se objevil na vybraném místě, rychle pořídil potřebné záběry a zase zmizel dřív, než dorazily úřady nebo policie. Díky tomu tvůrci šetřili peníze za pronájmy lokací i za komparz. Ve filmu se tak objevili i náhodní kolemjdoucí, kteří ani netušili, že se právě stali součástí budoucí klasiky.

Natáčení na hraně a scéna s vypůjčeným autem

Atmosféru improvizace ilustruje i vzpomínka Arnolda Schwarzeneggera na scénu, v níž měl jeho hrdina rozbít okénko auta, nasednout a odjet. Podle herce si tehdy produkce jednoduše pomohla vozem z ulice. Vše se muselo stihnout během několika okamžiků a situace byla o to napjatější, když se během natáčení objevila policie. Štáb sice scénu zvládl rychle dokončit, ale nadšení strážců zákona tím rozhodně nezískal.

Takové momenty dobře ukazují, jak daleko byli tvůrci ochotni zajít, aby film vůbec vznikl. V dnešní době by podobný postup působil téměř nepředstavitelně, tehdy ale šlo o cestu, jak převést nápad na plátno navzdory omezeným možnostem.

Cameron psal příběh v těžké životní situaci

Nedostatek peněz neprovázel jen samotné natáčení. James Cameron se v době vzniku projektu nacházel ve velmi složité osobní situaci a neměl stálé zázemí. Přesto se nevzdal myšlenky natočit vlastní film. Práva na svůj nápad prodal producentce Gale Anne Hurd za symbolický jeden dolar, ovšem pod podmínkou, že právě on usedne do režisérského křesla.

Tento krok se později ukázal jako klíčový. Cameron si uhájil kontrolu nad látkou, které tehdy širší okolí příliš nevěřilo. Z projektu, jenž vypadal jako riskantní béčková podívaná, se díky jeho tvrdohlavosti stal jeden z nejvlivnějších titulů své doby.

Arnold neměl být strojem, ale mužem z budoucnosti

Zajímavé je, že Arnold Schwarzenegger původně neměl ztvárnit nezastavitelný stroj. Uvažovalo se o něm pro roli Kylea Reese, tedy lidského vojáka vyslaného z budoucnosti. Cameron se s ním kvůli tomu sešel, ale během rozhovoru změnil názor. Na herci ho zaujala fyzická přítomnost, výraz tváře, způsob řeči i to, jak přemýšlel o fungování kyborga. Režisér náhle pochopil, že před sebou nemá Reese, ale ideálního Terminátora.

Schwarzenegger přitom zpočátku nepovažoval film za zvlášť slibný. U jedné scény dokonce navrhoval, aby jeho postava otevřela lednici, vzala si pivo a chvíli si s ním pohrávala. Cameron takový nápad odmítl, protože chtěl striktně zachovat nelidskou logiku stroje. Terminátor nemá lidské návyky ani rozmary, a právě v tom spočívá jeho děsivost.

Věta, která se mohla zapsat do historie jinak

Jedna z nejslavnějších filmových replik vůbec také nemusela zaznít v podobě, jak ji dnes zná celý svět. Arnoldovi se více zamlouvala plná věta I will be back, zatímco Cameron trval na údernější verzi I’ll be back. Režisér svůj postoj uhájil a právě tato krátká replika se později stala jedním z nejznámějších citátů filmové historie.

Maska vyděsila restauraci a studio propadalo skepsi

Během natáčení vznikla i kuriózní příhoda, když si Schwarzenegger odskočil na oběd a zapomněl, že má stále kompletní masku poškozeného kyborga. S popálenou tváří, chybějícím okem a odkrytými mechanickými částmi dorazil do restaurace v centru Los Angeles. Není těžké si představit, jak šokovaně na něj personál hleděl.

Podobně rozpačité reakce přicházely i ze studia. Někteří lidé z vedení společnosti Orion považovali Terminátora za podivný a lacině působící film, za který se budou spíše stydět. Očekávalo se, že v kinech rychle zapadne. Místo toho se však stal hitem a otevřel cestu jedné z nejvýraznějších filmových sérií moderní sci-fi.

Odmítnuté role a začátek velké série

Do role Kylea Reese byli kromě Michaela Biehna zvažováni také Bruce Willis nebo zpěvák Sting. Samotného Terminátora pak údajně odmítl Mel Gibson. Výsledné obsazení se ale ukázalo jako mimořádně přesné a pomohlo vytvořit film, který přežil svou dobu.

Snímek je zároveň připomínkou konce jedné trikové éry. Šlo ještě o období klasické stop motion animace, která se v dalších pokračováních začala vytrácet ve prospěch počítačových efektů. První Terminátor tak není jen napínavou podívanou, ale i důkazem, že silná vize může zvítězit nad nedostatkem peněz, skepsí okolí i chaosem při natáčení.

Zdroj: Mental Floss, Deadline

Tomáš Rohlena

Jako šéfredaktor magazínu Filmožrouti.cz sleduje nejen dění na plátně, ale i zákulisí hereckého světa a hollywoodských produkcí.

Více o autorovi