Tajemství seriálu Cirkus Humberto a dramatické osudy jeho nezapomenutelných hvězd

Cirkus Humberto patří k největším legendám československé televizní tvorby. Sága o šesti generacích cirkusového rodu, natočená v roce 1988 režisérem Františkem Filipem, dodnes fascinuje rozmachem, atmosférou i silnými lidskými příběhy. Za krásou barevných maringotek, artistických výkonů a slavné hudby Karla Svobody se ale skrýval také tvrdý svět dřiny, nebezpečí a osudových zlomů. Právě proto seriál působí i po letech tak silně. Nevypráví jen o cirkuse, ale o lidech, kterým se manéž stala životem i osudem.

Inspirace skutečným cirkusovým světem

Přestože Eduard Bass napsal román Cirkus Humberto jako literární fikci, vycházel z velmi reálného prostředí. Největší inspirací mu byl slavný cirkus Kludský, kdysi jeden z největších v Evropě. Měl stovky zvířat, vlastní železniční soupravy a představoval okázalý i tvrdý svět kočovného života. Bass však nechtěl zachytit jedinou rodinu, ale celý fenomén cirkusu se vším leskem, bídou, disciplínou i romantikou.

Zajímavé je, že jméno Humberto nezůstalo jen na stránkách knihy. V roce 1951 vznikl i skutečný Cirkus Humberto jako součást státního podniku Československé cirkusy, varieté a lunaparky. Po roce 1989 prošel proměnou a pod vedením rodiny Navrátilových existuje dodnes jako symbol pokračování české cirkusové tradice.

Seriál měl původně točit někdo jiný

Málokdo ví, že Cirkus Humberto mohl vypadat úplně jinak. Původně jej měl režírovat Oldřich Lipský, který se na scénáři také podílel. Jenže začátku natáčení se nedožil, a tak projekt převzal František Filip. Ten mu dal podobu, kterou dnes považujeme za nezaměnitelnou. Výsledkem byl mimořádně nákladný seriál, na němž spolupracovali i zahraniční koproducenti a herci z Německa, Francie či dalších zemí.

Už předtím přitom existoval i starší pokus o adaptaci Bassova románu. Na konci druhé světové války na ní pracoval Jan Drda pro Lucernafilm, ale projekt tehdy nedospěl k realizaci. I to přidává výslednému seriálu zvláštní historickou váhu.

Dětský Vašek okouzlil štáb saltem

Jedním z největších objevů seriálu byl Pavel Mang, představitel malého Vaška Karase. Režisér ho hledal dlouhých šest měsíců. Když pak chlapec dorazil na konkurz jako poslední a na požádání přímo v kanceláři předvedl salto, měl prakticky vyhráno. Nebyl jen herecky přirozený, ale také mimořádně pohybově nadaný. Všechny své artistické výkony zvládl bez dubléra, což z něj udělalo jednu z nejautentičtějších dětských postav seriálu.

Natáčení s ním ale přineslo i drobné komplikace. Během práce mu začaly vypadávat mléčné zuby, a tak mu maskéři museli vyrábět náhrady. V emotivních scénách zase pomáhal glycerin, aby slzy na kameře působily přesvědčivě.

Kdo dostal 800 korun za riskantní salta

Když v dospělosti převzal roli Václava Karase Jaromír Hanzlík, ne všechno už bylo možné odehrát bez pomoci. V nejnáročnějších akrobatických scénách, například při dvojných saltech na cválajícím koni, za něj zaskakoval dublér. Nebyl to však obyčejný kaskadér. Šlo o mladého Pavla Koláře, z něhož se později stal uznávaný profesor fyzioterapie a odborník, k němuž chodí vrcholoví sportovci.

Za své odvážné kousky v manéži tehdy Pavel Kolář dostal honorář pouhých 800 korun.

Dnes tato částka působí skoro neuvěřitelně, zvlášť když si uvědomíme, jak riskantní a fyzicky náročné výkony tehdy před kamerou předváděl.

Kterých zvířat se štáb bál nejvíc

Natáčení se zvířaty bývá vždy nevyzpytatelné a u Cirkusu Humberto to platilo dvojnásob. Ve velkých scénách se objevily stovky koní, šelmy i slon. Právě zvířata patřila k tomu, z čeho měl štáb největší respekt. Scény se šelmami se proto natáčely s pomocí překrytých klecí, které oddělovaly herce od nebezpečných zvířat.

Největší obavy budili hlavně medvědi a šelmy, ale své sehrál i slon. Při natáčení u obce Řitka se totiž splašili koně, jejich zmatek vyděsil i slona a ten utekl do polí. Jeho odchyt byl mimořádně složitý a vznikla z toho jedna z nejslavnějších historek z natáčení.

Nezapomenutelná je i vzpomínka Radoslava Brzobohatého na scénu s medvědicí Ladynou. Chovatel ho předem varoval, že zvíře snědlo několik bochníků chleba a není ve své kůži. Když pak medvědice během čísla předváděla kozelce, začaly se její zažívací potíže projevovat naplno. Brzobohatý později s humorem vzpomínal, že celé vystoupení odehrál v jakémsi plynovém omámení.

Velkolepá výprava a filmařské iluze

Seriál působí jako cesta napříč Evropou, ale mnoho míst bylo filmovým kouzlem. Hamburský kamenný cirkus ve skutečnosti stojí v polském Gdaňsku, liberecká radnice si zahrála hamburskou a další scény vznikaly v Telči, Nymburce, Poříčí nad Sázavou, Malborku nebo německém Wismaru. Filmaři přitom nasadili obrovské množství techniky a rekvizit: 30 historických maringotek, 4 parní lokomotivy, 120 kočárů i desítky veteránů.

V seriálu účinkovalo 162 herců, tisíce komparsistů, stovky hudebníků a okolo 600 koní. I proto dodnes platí za jeden z nejvýpravnějších projektů, jaké u nás vznikly.

Pohnuté osudy před kamerou i po ní

Cirkus Humberto je silný i tím, jak se v něm prolínají osudy postav s osudy lidí, kteří je hráli. Někteří herci zůstali slavní po celý život, jiní se po velké roli z obrazovek téměř vytratili. Pavel Mang po dětském úspěchu herecky neprosadil a vydal se jinou životní cestou. Některé dětské hvězdy se k herectví už nikdy nevrátily.

Silný a tragický byl i osud německého herce Wernera Possardta, seriálového principála Petra Berwitze. Po úspěšné kariéře producenta a herce prošel bankrotem i vážnou nemocí. Jeho život nakonec ukončila tragédie po ničivé tsunami v Thajsku na konci roku 2004. I to připomíná, že za televizní legendou stojí skuteční lidé se složitými životními příběhy.

Proč nás Humberto nepřestává přitahovat

Cirkus Humberto není jen nostalgickou podívanou. Je to příběh o ambici, dřině, oběti i ceně úspěchu. O lidech, kteří se narodili pro manéž, ale často za to platili vysokou cenu. A také o filmařích, kteří dokázali vytvořit svět, jenž i po desetiletích působí živě, velkolepě a lidsky zároveň. Možná právě proto seriál stále funguje. Nejen jako vzpomínka na starou televizi, ale jako skutečná legenda.

Zdroj: Česká televize, Televize SDR, ČSFD, Wikipedia,

Tomáš Rohlena

Jako šéfredaktor magazínu Filmožrouti.cz sleduje nejen dění na plátně, ale i zákulisí hereckého světa a hollywoodských produkcí.

Více o autorovi