Rok 2025 byl pro filmové fanoušky neobyčejně těžký. Odešla řada osobností, které formovaly český film, televizi, dabing i divadlo po několik generací. Nešlo jen o herce a herečky, ale i o hlasy, tváře a talenty, které byly součástí našich dětství, dospívání i dospělosti. Když se dnes ohlédneme, uvědomíme si, jak hluboko byli tito lidé zakořeněni v našem kulturním životě. Nejen v rolích, které hráli, ale i v emocích, které v nás vyvolávali.
Josef Zíma byl princem našeho dětství
V březnu nás opustil Josef Zíma, muž, jehož tvář si většina z nás navždy spojí s princem Radovanem z pohádky Princezna se zlatou hvězdou. Kromě herectví byl také legendou české dechovky a jeho hlas zněl i v ruské pohádce Mrazík, kde mluvil malého Ivánka. V posledních letech se potýkal s vážnými zdravotními problémy, ale i tak zůstával symbolem optimismu a laskavosti. Třicet let působil v pražském Komorním divadle a doma měl oporu v rodině, zejména v manželce Evě Klepáčové, se kterou prožil přes půl století.
Alois Švehlík jako hlas i tvář několika generací
Na jaře odešel také Alois Švehlík, herec, který byl nejen výraznou osobností Národního divadla, ale také jedním z nejvýraznějších dabérů své doby. Jeho hlasem k nám promlouvali Jack Nicholson, Anthony Hopkins nebo Robert De Niro. Během života dvakrát bojoval s rakovinou a dokázal se i přes vážné zdravotní komplikace vrátit k práci. Učil na DAMU, kde vychoval řadu herců, a doma měl pevné zázemí ve své ženě Florentině a třech dětech, z nichž syn David se stal rovněž hercem.
Anna Julie Slováčková byla talentem který odešel příliš brzy
Dubnová zpráva o smrti Anny Julie Slováčkové zasáhla celé Česko. Bylo jí pouhých 29 let a přesto už za sebou měla výraznou kariéru v muzikálech, divadle i hudbě. Statečně bojovala s rakovinou, ale nemoc se vrátila a tentokrát byla silnější. Přesto do poslední chvíle rozdávala úsměvy a energii. Vyrůstala v umělecké rodině, vystupovala od dětství a dokázala si vybudovat vlastní hudební cestu. Její odchod připomněl, jak křehký život dokáže být.
Jiří Bartoška jako tvář českého filmu i Karlových Varů
V květnu zemřel Jiří Bartoška, herec s nezaměnitelným charismatem a prezident karlovarského filmového festivalu. Byl to muž, který dokázal spojit herectví s elegancí a nadhledem. Ať už šlo o role ve filmech, seriálech nebo o jeho práci pro festival, vždy působil jako někdo, kdo české kinematografii dodával vážnost a šarm. Po jeho boku po celý život stála manželka Andrea a jejich rodina.
Jiří Krampol rozdával smích i hlas světovým hvězdám
V létě odešel Jiří Krampol, muž, který byl synonymem humoru a dobré nálady. Daboval Jeana-Paula Belmonda, vystupoval v legendárních scénkách s Miloslavem Šimkem a bavil diváky v pořadu Nikdo není dokonalý. Přestože měl v osobním životě složité rodinné vztahy, snažil se až do konce rozdávat radost. Jeho hlas a smích budou znít v paměti diváků ještě velmi dlouho.
Věra Křesadlová jako múza české nové vlny
Na podzim nás opustila Věra Křesadlová, žena, která byla spojena s Milošem Formanem i Divadlem Semafor. Začínala jako zpěvačka, ale brzy zazářila i před kamerou. Společně s Formanem vytvořili rodinu a jejich synové se stali součástí legendární rodiny Homolkových. Později pracovala na Pražském hradě pro Václava Havla a zůstala osobností, která dokázala spojit umění s noblesou.
Jorga Kotrbová a život mezi pohádkami a skutečností
Listopad přinesl smutnou zprávu o smrti Jorgy Kotrbové, jedné z nejkrásnějších českých hereček sedmdesátých let. Princezna ze Zlatovlásky a Honzy málem králem později opustila filmový svět a věnovala se životu na ranči. Přesto zůstala v paměti diváků díky svému hlasu i tváři, které provázely celé generace.
Theodor Pištěk oblékal filmové legendy
Rok uzavřela smrt Theodora Pištěka, muže, který dal filmům jejich nezaměnitelný vizuální styl. Za kostýmy k Amadeovi získal Oscara a jeho práce zdobily desítky českých i zahraničních filmů. Navrhl také uniformy Hradní stráže a byl vyznamenán za celoživotní přínos kultuře. Bez jeho kostýmů by řada filmů nikdy nevypadala tak, jak je známe.
Rok 2025 nám tak vzal mnoho osobností, ale jejich dílo tu zůstává. Stačí si pustit starý film, zapnout pohádku nebo slyšet známý hlas a oni jsou tu s námi znovu. To je možná největší kouzlo filmu.
Zdroj: Filmožrouti, Wikipedia, ČSFD, Seznam Zprávy
