Ve světě českého filmu je Jára Cimrman ležící, spící ukázkovým příkladem, jak umí kinematografie vytvářet i rozebírat mýty. Snímek, vyrůstající z tradice Divadla Járy Cimrmana, přenáší na plátno fenomén fiktivního génia a s odzbrojující lehkostí kombinuje humor, učenou pózu a národní sebeironii. Je to mockumentární hra s fakty, která místo suchopárné biografie nabízí cestu labyrintem polopravd, badatelských domněnek a pečlivě naaranžovaných „důkazů“. Film tak testuje hranice mezi pamětí a fabulací a ukazuje, jak snadno lze v obraze i slově vyrobit autoritu minulosti.
Formálně jde o pozoruhodné spojení „vědeckého“ výkladu a inscenovaných rekonstrukcí, v nichž figuruje Cimrman jako všeuměl i věčný smolař. Fiktivní obor zvaný cimrmanologie se stává parodií na akademickou přesnost: datace, katalogy, vitríny a hlas seriózního komentáře dodávají váhu příběhům, jejichž směšnost i něha jsou zjevné. Divák je vyzván, aby přijal roli spoluautora mýtu – odhaluje trhliny, a přesto se rád nechá vést další stopou. Právě tato interaktivní hravost je filmovou podstatou cimrmanovského humoru.
Tematicky snímek ohledává českou identitu v tlaku velkých dějin: malost a skromnost se mění v pohon vynalézavosti, ironie v obranu proti patosu. Název s dvojznačným „ležící, spící“ odráží napětí mezi skutečností a „ležemi“, mezi bdělou kritikou a snovým přáním, aby národ měl svého tajného titána. Film tak není jen komedií; je to zároveň lekce mediální gramotnosti a laskavý portrét toho, jak si vytváříme hrdiny ze střípků přání i omylů. A proto zůstává živý – pořád nás učí smát se a přemýšlet zároveň.
Co by vás mohlo zajímat: vratné lahve, jára cimrman ležící, jennie garth, Vládců vesmíru
