Filmy podle her mají špatnou pověst. Pět filmových adaptací, které skutečně baví diváky

Filmové adaptace videoher si u publika dlouhodobě nesou nelichotivou reputaci. Mnoho diváků je automaticky považuje za nepovedené, přehnané nebo tvůrčím způsobem prázdné. A je pravda, že tato pověst nevznikla náhodou. Přesto ale platí, že ne každý takový snímek musí být mistrovským dílem, aby dokázal pobavit. Někdy úplně stačí svižné tempo, nápaditá akce, výrazná atmosféra a ochota přijmout trochu filmové absurdity.

Při hodnocení podobných titulů navíc nemusí být nejdůležitější věrnost herní předloze, přesné dodržení příběhového světa nebo množství odkazů pro fanoušky. Mnohem jednodušší a možná i upřímnější otázka zní, zda je film zábavný. Právě podle tohoto měřítka lze vybrat několik adaptací, které si i přes své chyby zaslouží pozornost.

Lara Croft – Tomb Raider jako dobrodružná podívaná

Film Lara Croft – Tomb Raider z roku 2001 sice málokdo označí za skutečně kvalitní kinematografii, přesto má své nepopiratelné kouzlo. Výraznou roli v tom hraje Angelina Jolie, která tehdy postavě dodala dostatek charisma i fyzické energie. Už samotné její obsazení bylo jedním z hlavních důvodů, proč si snímek získal pozornost.

Ještě důležitější ale je, že film funguje jako staromódní dobrodružná výprava kolem světa. Nabízí honbu za artefakty, tajné spolky, přestřelené akční scény i efektní výpravu. Nechybí ani záporák v podání Iaina Glena a zajímavostí je také účast Daniela Craiga ještě před obdobím Jamese Bonda. Výsledkem je snímek, který možná není výjimečný, ale rozhodně nenudí.

Resident Evil a překvapivě střídmý začátek série

První Resident Evil z roku 2002 dnes působí téměř umírněně, zvlášť když ho člověk porovná s čím dál šílenějšími pokračováními. Právě v tom ale tkví jeho síla. Film je kompaktní, stylový a nezdržuje se zbytečnostmi. Místo chaosu nabízí poměrně přímou a účinnou jízdu plnou napětí.

Jedním z nejsilnějších momentů zůstává slavná scéna s laserovou místností, která se nesmazatelně zapsala do paměti fanoušků série. Snímek si nehraje na vysoké umění, ale přesně ví, co chce nabídnout. Akci, hororové prvky a výraznou hlavní hrdinku v podání Milly Jovovich. To bohatě stačí na velmi zábavný výsledek.

Werewolves Within spojuje humor záhadu i horor

Werewolves Within z roku 2021 je v tomto výběru trochu výjimkou. Ne každý totiž na první pohled pozná, že jde o adaptaci videohry. Předloha pochází z VR prostředí a není tak všeobecně známá jako jiné herní značky. O to příjemnější může být překvapení, jak dobře film funguje i bez silného jména.

Základní premisa je jednoduchá. Kdo z přítomných je vlkodlak. Film však z tohoto nápadu vytěží mnohem víc než jen obyčejnou žánrovou hříčku. Daří se mu mísit komedii, detektivní napětí i horor tak, že výsledek působí svěže a hravě. Právě lehkost a chytré využití uzavřeného prostředí dělají z tohoto titulu jednu z nejpříjemnějších herních adaptací posledních let.

Silent Hill boduje hlavně atmosférou

U filmu Silent Hill z roku 2006 stojí většina jeho síly na atmosféře. Režisér Christophe Gans dokázal přenést na plátno znepokojivý svět plný mlhy, rozpadu a nočních můr. Výrazná výprava a odpudivé návrhy monster vytvářejí dojem, který je mnohem důležitější než případné dějové nedostatky.

Právě tento film také patří k nemnoha herním adaptacím, které byly při prvním zhlédnutí opravdu děsivé. Nejde jen o estetiku, ale o celkový pocit tísně a nejistoty. Následná pokračování už podobný účinek neměla, a právě proto originál zůstává v paměti jako mimořádně silný pokus převést herní horor do filmové podoby.

Mortal Kombat jako ryzí zábava devadesátých let

Mortal Kombat z roku 1995 patří mezi průkopníky filmů podle videoher. Měl úspěch u diváků i slušný ohlas a pomohl otevřít dveře dalším adaptacím, ať už to bylo ku prospěchu věci nebo ne. Hlavní je ale to, že dodnes funguje jako čistá a nefalšovaná devadesátková zábava.

Film je hlučný, energický, místy velmi přehnaný, ale právě díky tomu zábavný. Neusiluje o realismus ani o psychologickou hloubku. Místo toho sází na souboje, ikonické postavy a bezprostřední tempo. Navíc ve srovnání se svým nechvalně známým pokračováním působí téměř jako ukázka vytříbenosti. I po letech má pořád zvláštní kouzlo.

Když je hlavním měřítkem prostá zábava

Historie filmů podle videoher je plná omylů, promarněných příležitostí i titulů, které rychle zapadly. Přesto se mezi nimi najdou snímky, jež dokážou nabídnout něco navíc. Někdy je to dobrodružná energie, jindy působivá atmosféra nebo schopnost přijmout vlastní výstřednost a proměnit ji v přednost.

Dobrá herní adaptace nemusí být dokonale věrná předloze. Často stačí, když je živá, zábavná a ví, čím chce diváka strhnout.

A právě to spojuje Tomb Raider, Resident Evil, Werewolves Within, Silent Hill i Mortal Kombat. Každý z těchto filmů uspěl trochu jinak, ale všechny potvrzují, že i z nepříliš uznávaného žánru se občas vynoří titul, který stojí za to si připomenout.

Zdroj: JoBlo, imDb, Filmožrouti

Tomáš Rohlena

Jako šéfredaktor magazínu Filmožrouti.cz sleduje nejen dění na plátně, ale i zákulisí hereckého světa a hollywoodských produkcí.

Více o autorovi