Zdeněk Svěrák patří k nejvýraznějším osobnostem české kinematografie. Diváci si ho spojují nejen s laskavým humorem, přesně odpozorovanými lidskými typy a nezaměnitelným projevem, ale také s mimořádným scenáristickým talentem. Jeho filmografie je bohatá a sahá od komedií přes poetická dramata až po snímky, které dokázaly oslovit i zahraniční publikum. Vybrat jen pět nejlepších filmů proto není úplně snadné, přesto existují tituly, které se dlouhodobě vracejí na televizní obrazovky a v paměti diváků mají výjimečné místo.
Následující výběr nestaví pouze na popularitě, ale také na hereckém výkonu Zdeňka Svěráka, kvalitě scénáře a celkovém dopadu filmu. Každý z těchto snímků ukazuje jinou polohu jeho tvorby a zároveň připomíná, proč je pro českou kulturu tak důležitý.
Kolja (1996)
Film Kolja patří bez debat mezi vrcholy českého filmu devadesátých let. Příběh stárnoucího violoncellisty Františka Louky, který se nečekaně musí postarat o malého ruského chlapce, spojuje jemný humor s dojemnou lidskostí. Zdeněk Svěrák zde vytvořil postavu muže, který působí navenek trochu mrzoutsky, ale postupně v sobě objevuje cit, zodpovědnost i novou životní energii.
Snímek získal Oscara za nejlepší cizojazyčný film, což samo o sobě svědčí o jeho kvalitách. Vedle mezinárodního úspěchu ale zůstává hlavně silným příběhem o vztahu, který vznikne navzdory jazykové i generační bariéře. Svěrákův výkon je civilní, přesný a mimořádně uvěřitelný.
Obecná škola (1991)
Obecná škola je film, v němž se spojila nostalgie, humor i obraz poválečného dětství. Zdeněk Svěrák zde ztvárnil otce malého školáka a zároveň se podílel na scénáři. Film vypráví o klukovských dobrodružstvích, rodinném životě i o autoritativním učiteli Igoru Hnízdovi, který výrazně zasáhne do života celé třídy.
Právě schopnost zachytit atmosféru běžného života dělá z tohoto snímku mimořádné dílo. Svěrákův herecký projev je nenápadný, ale velmi přesný. Jeho postava otce působí autenticky, lidsky a s jemným humorem, který nikdy nesklouzává k lacinosti.
Obecná škola je připomínkou toho, že velké filmové příběhy mohou vyrůstat z malých a obyčejných vzpomínek.
Vratné lahve (2007)
Ve filmu Vratné lahve se Zdeněk Svěrák představil v roli penzionovaného učitele Josefa Tkalouna, který se odmítá smířit s pasivním stářím a hledá nový smysl života. Nastoupí proto do výkupu lahví, kde pozoruje lidské osudy, komentuje vztahy kolem sebe a s typickou ironií glosuje svět.
Tento snímek je ceněný pro vyzrálý humor i schopnost mluvit o stáří bez patosu. Svěrák zde ukazuje velkou hereckou lehkost a zároveň cit pro melancholii. Film oslovil široké publikum právě proto, že zcela obyčejné situace proměňuje v chytré a lidské vyprávění o čase, lásce a potřebě neztratit chuť žít.
Na samotě u lesa (1976)
K nejmilovanějším českým komediím patří bezesporu Na samotě u lesa. Ačkoli zde Zdeněk Svěrák netvoří hlavní osu příběhu sám, jeho podíl na scénáři i výsledném tónu filmu je zásadní. Snímek o pražské rodině, která touží po chalupě na venkově, dodnes funguje díky skvěle napsaným dialogům a přesně vystiženému střetu městského a venkovského světa.
Humor tohoto filmu je laskavý, chytrý a stále aktuální. Svěrákovská poetika je tu přítomná v každé scéně, v každé drobné trapnosti i v každém lidském nedorozumění. Právě proto film nestárne a stále baví nové generace diváků.
Jára Cimrman ležící, spící (1983)
Film Jára Cimrman ležící, spící představuje výjimečné spojení mystifikace, absurdního humoru a hravé práce s českou historií. Zdeněk Svěrák zde rozvíjí fenomén Járy Cimrmana, který spolu s Ladislavem Smoljakem pomohl vytvořit a proměnit v kulturní legendu. Film je postavený na nápadu, že největší český génius zůstal světu skryt, přestože zasahoval do dějin, vědy i umění.
Svěrákův smysl pro jazyk, rytmus dialogu i jemnou ironii zde vyniká naplno. Jde o snímek, který je možná o něco méně univerzální než jeho rodinné filmy, ale pro českého diváka má mimořádné kouzlo. Přináší inteligentní humor a připomíná, jak silná může být tradice chytré filmové komedie.
Proč jsou tyto filmy stále živé
Nejlepší filmy se Zdeňkem Svěrákem spojuje schopnost vyprávět o obyčejných lidech neobyčejně přesně. Ať už jde o otce rodiny, stárnoucího hudebníka, učitele v důchodu nebo postavy pohybující se na pomezí reality a poetické nadsázky, vždy v nich najdeme pravdivost, humor i emoci. Svěrák umí být vtipný, aniž by byl povrchní, a dojemný, aniž by sklouzl k sentimentu.
Právě proto jeho nejlepší filmy nezůstávají jen připomínkou jedné éry české kinematografie. Jsou stále živé, citovatelné a blízké i dnešnímu publiku. Pokud si chcete připomenout to nejlepší z českého filmu, těchto pět snímků je skvělým začátkem.
Gratulujeme k 90. letému jubileu mistře!
Zdroj: Filmožrouti, ČSFD, Česká televize, TV Nova
