Téma: od „brat pack“ idolů k reflexi dospívání a slávy
Když se řekne Andrew McCarthy, vybaví se celé období osmdesátkových filmů o mladých lidech, kteří se snaží najít vlastní hlas. Jeho dráha jako by koncentrovala proměnu obrazu dospívání ve světě filmu: od jemných, zranitelných romantiků přes morální dilemata privilegovaných hrdinů až k realistickým tónům odvykání iluzi, jež Hollywood tak snadno nabízí. McCarthy se stal jednou z tváří takzvané „Brat Pack“ generace; média tímto štítkem zkondenzovala široké spektrum rolí do jedné škatulky, ale právě na jeho příkladu je vidět, že pod ní existuje větší citová škála i společenský komentář.
Ve snímcích, jako je školní romance z prostředí nerovných třídních světů, nenápadný outsider s hezkou tváří a bázlivým úsměvem není jen princem z plakátu. Je to postava, která balancuje mezi snem a tlakem prostředí, mezi touhou po přijetí a obavou z kompromisu. V jiných filmech přichází střízlivější tón – pohled do světa bohatých dětí, kde peníze nehasí žízeň po uznání a kde se nevinné večírky mění v temné kruhy ztrát. A pak jsou tu lehkonohé komedie, které McCarthyho cit pro načasování využijí k humoru, přesto i ony v pozadí narážejí na otázku, zda se dospělost dá jen tak přehrát na scéně bez následků.
Jeho pozdější přesun za kameru ukazuje další kapitolu tohoto tématu. Jako režisér epizod současných seriálů (mj. z prostředí věznice i krimi thrillerů) McCarthy zúročil niterné porozumění postavám: umí vystihnout, kdy je lepší ustoupit a dát vyniknout tichu, a kdy naopak obrazem přitlačit. Stejně tak v memoárovém psaní a cestopisných textech rozebírá, co s člověkem udělá nálepka slávy, a jak se člověk smiřuje s tím, že dřívější idolové mládí stárnou – a přitom neztrácejí relevanci. Nedávná dokumentární reflexe „brat pack“ fenoménu pak kruh uzavírá: z protagonisty se stává průvodce, který skládá mozaiku paměti a zkoumá, co zůstalo a co byla jen dobová ozvěna.
Andrew McCarthy tak propojuje několik vrstev filmového světa: ikonické role, jež definovaly generaci, uvážlivou režijní práci a osobní rekapitulaci. Všude se vrací jedna linka – hledání identity uprostřed očekávání – a díky jeho kariéře je vidět, že jde o téma nadčasové, které se umí přelévat z plátna do zákulisí i do skutečného života.
Co by vás mohlo zajímat: Nova Corps, Drew Van Acker, Jiří Porcházka, Rossif Sutherland
