Oldřich Nový je v dějinách českého filmu synonymem noblesy, pěveckého šarmu a komediální lehkosti, která dokáže působit i po desítkách let svěže. Na plátně ztělesnil ideál městského elegána: muže s dokonalými mravy, precizní dikcí a jistotou v tanci i hudbě. Jeho herectví vyrůstalo z tradice divadla a operety, ale filmové prostředky – precizní timing, práce s detailem i přirozený humor – mu umožnily vytvořit nezaměnitelný typ hrdiny, který dokázal být zároveň romantický i sebeironický.
Ikonický Kristián s motivem dvojí identity ukázal, jak hravě lze propojit eskapismus, městskou romantiku a svižnou konverzační komedii. V partnerství s hvězdami své doby Nový rozvíjel českou variantu screwballového tempa: rychlé repliky, jemné situační gagy a písně, z nichž se staly evergreeny (stačí připomenout melodii Jen pro ten dnešní den). Jeho filmové personě dominovala uhlazenost, ale nikdy ne sterilní – vždy s náznakem úsměvné distance, která publikum vtahovala místo okázalosti, a dělala z něj přístupného gentlemana z vedlejšího stolu.
V období protektorátu sloužila jeho lehká komedie jako kulturní únik a po válce se obraz filmového elegána proměňoval, přesto si Oldřich Nový udržel signaturu přesné mluvy, rytmu a muzikality. Jeho filmy dnes fungují jako most mezi érami: v televizi či po digitálních restaurováních připomínají, že vkus a důvtip nestárnou. Tvůrci současných romantických komedií a muzikálů na něho navazují důrazem na dialog, rytmizaci scén a charakter, který se vymezuje spíše jemností než okázalým gestem. Fenomén Nového tak přesahuje nostalgii – je to modul, podle něhož se dá stále znovu ladit styl české filmové elegance.
Co by vás mohlo zajímat: Karel Kachyňa, Žaneta Fuchsová, Kristian, jan potměšil
