Ve světě filmu se slovo Digger neomezuje jen na název; je to obraz síly, která převrací půdu i lidské osudy. Řecké drama Digger (režie Georgis Grigorakis) propojuje intimní příběh otce a syna s tvrdou realitou průmyslové expanze. V lesích na severu země se osamělý hospodář snaží ubránit svůj domov před invazí těžební společnosti, která se doslova zakusuje do svahu za jeho stavením. Do života mu nečekaně vstupuje vzdálený syn a návrat z minulosti rozvíří spory o půdu, dluhy i to, co komu patří – a co už ne.
Film sleduje, jak se rodinné rány ozývají stejně vytrvale jako rachot těžby. Do krajiny padají přívalové deště, země se sesouvá a hřmot strojů připomíná nekončící nátlak. Otec se nechce vzdát kořenů, syn zvažuje pragmatické řešení, a mezi nimi stojí domov, který se mění v bitevní pole. Digger není velký spektákl; je to tiché napětí, kde jeden rozhovor dokáže rozkolísat víc než bagr. Kamera se lepí na špinavé ruce, kůru stromů a zablácené pneumatiky, zvuk motorů se mísí s větrem a deštěm. Všechno spolu skládá portrét místa, kde se konflikt tradice a modernizace odehrává doslova na dvorku.
V širším filmovém kontextu Digger zapadá mezi současná ekologická dramata, ale vyniká tím, jak překládá globální téma do konkrétních vztahů. Bagr tu není jen stroj; je to neúprosný metronom změny. A „kopání“ neprobíhá jen v zemi – hrdinové se probírají vlastní minulostí, vyhrabávají nevyřčené křivdy a zjišťují cenu, kterou má rodina a krajina, již obývá. Díky zemité obraznosti a zdrženlivému vyprávění film ukazuje, že i malý kus země může být světem, o který stojí za to bojovat.
Co by vás mohlo zajímat: Atticus Shaffer, galaxy quest, Sandra Hüller, Emma D’Arcy
