Tomáš Řepka na plátně je přitažlivé téma pro filmaře, protože spojuje sportovní mýtus s intenzivní lidskou dramatikou. Kino miluje vyhraněné osobnosti a Řepka, známý svým neústupným stylem a charismatem, nabízí kontury hrdiny i antihrdiny zároveň. Jeho příběh se přirozeně dotýká otázek slávy, tlaku veřejnosti a ceny, kterou člověk platí za nekompromisní výkon.
Možné uchopení sahá od civilního biografického dramatu přes dokumentární esej až po hraný film s dokumentárními prvky. Docu‑fiction by umožnila spojit autentickou atmosféru stadionů a šaten s intimními chvílemi, kdy sportovní legenda zůstává sama se sebou. Klíčem by byla práce se zvukem a tempem: rachot tribun kontra ticho regenerace, výbuch emocí kontra soustředěný rituál před výkopem.
V dramatické stavbě se nabízí klasická křivka vzestup–zvrat–transformace. Motivy maskulinity, disciplíny a sebekontroly by nebyly jen kulisou, ale vnitřním konfliktem postavy, kterou formují roky v profesionálním sportu. Zajímavou roli by sehrála média: střih mezi titulky a skutečností, mezi obrazem vytvářeným veřejností a obrazem, který si hrdina nese uvnitř.
Obsazení by vyžadovalo fyzickou přesvědčivost a schopnost odehrát mlčenlivé napětí. Režijně by slušel syrovější styl s ruční kamerou, který neglorifikuje, ale přibližuje. Autenticita detailů – dech před standardkou, rytmus kroků při náběhu, ticho v tunelu – může být silnější než velké proslovy.
Eticky je důležité nepodlehnout senzaci. Film o Tomáši Řepkovi může být zrcadlem společnosti, která sportovce nejdřív povýší na symbol, a pak ho měří měřítky, jež nikdo nevydrží beze ztrát. Smysluplný snímek nabídne odstup i empatii, nechá zaznít protiklady a dovolí publiku přemýšlet, co vlastně od svých hrdinů chceme.
Co by vás mohlo zajímat: Jiřina Hoffmanová, Jiřina Hofmanová, Hříšník Řepka, prison break
