Josef Somr je v české kinematografii synonymem pro civilní herectví, jemný humor a klidnou melancholii. Do dějin filmu se nesmazatelně zapsal jako výpravčí Hubička v Menzelových Ostře sledovaných vlacích, snímku oceněném Oscarem, kde z banální epizody vytěžil lidskost i komiku bez laciných efektů. Ukázal, že herec může ovládnout plátno beze slov, jen přesností gest a rytmem přítomnosti. Jeho filmové postavy často vyzařovaly laskavou ironii a porozumění pro slabosti druhých, což formovalo charakter českého filmu v časech, kdy hledal vlastní, neokázalý jazyk.
Somr byl mistrem detailu: drobným pohybem, nepatrným úsměvem či načasovanou pauzou dokázal proměnit vedlejší úlohu v osu vyprávění. Jeho práce připomíná, že kamera miluje pravdivost okamžiku a že filmové herectví se rodí z přesného naslouchání partnerům. V adaptacích vycházejících z literárních předloh, často spjatých s duchem Bohumila Hrabala, citlivě vnímal hudbu mluveného slova a rytmus situací, takže poezie všednosti mohla přirozeně dýchat.
Vztah mezi filmem, divadlem a rozhlasem se v jeho kariéře organicky propojil. Z jeviště si přinesl kázeň, důraz na text a jemné vedení emocí; v mikrofonu uplatnil svůj nezaměnitelný hlas, který dokázal vyprávět i to, co kamera neukázala. Tím se stal průvodcem českou kulturou napříč médii a posílil most mezi obrazem a představivostí diváků.
Od éry nové vlny přes složitá desetiletí až k polistopadové době byl spolehlivým pilířem ansámblového herectví, které staví na partnerství a důvěře. Jeho odkaz je školou střídmosti: méně je více, a gesto má pramenit z pravdy situace. Když jeho postavy ztichnou, film začne mluvit hlasitěji. Právě proto si na Josefa Somra vzpomeneme pokaždé, když český film hledá lidskost bez patosu a humor bez křiku.
Co by vás mohlo zajímat: Adriana Tarábková, Joseph Dielle, Eva Jeníčková, Dušan Klein
