Hlas, identita a přestup mezi obrazem a zvukem – to je téma, které krásně ilustruje kariéra Atticuse Shaffera. Širší publikum si ho pamatuje jako nekonvenčního, bystrého Bricka z rodinného seriálu, ale právě film dává vyniknout jeho jedinečné práci s hlasem a charakterem. Shafferův projev dokáže spojit komiku s křehkostí a dodat postavám vrstvy, které by čistě obrazový gag neunesl. V době, kdy se hranice mezi televizí a kinem stírají, je jeho cesta ukázkou, jak herec může plynule přecházet od multicam komedie k animaci i hranému filmu, aniž by ztratil autenticitu.
Reprezentace odlišnosti se v jeho práci objevuje nikoli jako laciný motiv, ale jako zdroj empatie a originality. Shaffer žije s osteogenesis imperfecta, přesto jeho role nejsou definované diagnózou; definují je rytmus, přesná dikce a chytrá pointa. Když film nebo seriál přizná postavě její specifika, nevytváří překážku, ale nabídne divákovi nový úhel. Kamera i mikrofon tu fungují jako nástroje nuance: blízký záběr zachytí drobné gesto, zatímco hlas dokáže přenést vnitřní napětí bez okázalosti.
Animovaný film Shafferovi otevřel prostor pro tiché outsidery i laskavé podivíny; ve Frankenweenie jeho hlas dodává „jinakosti“ jemnost i humor. Právě tady se ukazuje, jak silně film staví na zvukovém designu: když se osobitý hlas propojí s vizuální stylizací, vzniká postava, která žije mimo tělo herce a přesto nese jeho otisk. Pro publikum je to připomínka, že výrazné herectví se neodehrává jen v obličeji – často začíná v rytmu dechu, pauze před slovem a odvaze být svůj.
V éře streamingu a transmediálního vyprávění je Atticus Shaffer příkladem, jak lze budovat kariéru napříč formáty a zároveň posouvat debatu o inkluzi. Film z toho těží: dává prostor hlasům, které jsme dříve neslyšeli, a ukazuje, že autenticita je ta nejpřesvědčivější specielní efektní technika.
Co by vás mohlo zajímat: Jack Huston, Charlie McDermott, galaxy quest, Digger
