Když v roce 1987 dorazil do kin film Predátor, kritici ho přijali vlažně. Diváci se ale nadchli okamžitě a postupem času si snímek vydobyl pevné místo mezi nezapomenutelnou akcí osmdesátých let. Za kamerou stál zkušený režisér John McTiernan a před ní Arnold Schwarzenegger v čele sestavy složené z wrestlerů a kulturistů. Příběh o elitní vojenské jednotce, kterou v guatemalské džungli loví mimozemský lovec, se stal klasikou žánru. A příšera samotná, navržená studiem Stana Winstona, dnes patří k nejslavnějším filmovým monster vůbec.
Úvod mohl vypadat úplně jinak
Dnes film začíná záběrem na vrtulník, ve kterém si parťáci vyprávějí vtipy a poslouchají muziku. Původně ale McTiernan plánoval dramatičtější otevření. Celá jednotka měla skákat padákem z letadla napadeného nepřátelským stíhačem. Dutch, Schwarzeneggerova postava, měl dokonce přiložit pilotovi pistoli k hlavě, aby ho přinutil letět nad cílovou zónou, a pak sám vyskočit ven. Nakonec z toho sešlo a vznikl mnohem civilnější začátek, který ale paradoxně funguje výborně.
Bodyguard pro jednoho z herců
Sonny Landham, který hrál stopáře Billyho, měl pověst extrémně vznětlivého člověka. Studio si proto najalo speciálního strážce, jehož jediným úkolem bylo hlídat Landhamovo chování. Šestistopový obr ho doprovázel na každém kroku celou dobu natáčení. McTiernan to popsal jako naprosto nezbytné opatření, protože bez něj by hrozilo, že si Landham ve vhodnou chvíli s někým zahraje na pěstičky.
Skuteční vojáci v hereckých rolích
Jesse Ventura, přezdívaný The Body, byl před svou hereckou kariérou skutečným členem námořní komanda. Sám Schwarzenegger ho doporučil McTiernanovi se slovy, že je velký, má hluboký hlas a působí mužně. Richard Chaves, který hrál Poncha, zase sloužil ve Vietnamu, takže military zkušenosti měl z první ruky.
Soutěž o nejsilnější paže
Ventura se při zkouškách kostýmů dozvěděl od kostymérů, že jeho paže jsou o palec větší než Schwarzeneggerovy. Vzápětí vyzval Arnolda na měření. Arnold souhlasil a výsledek byl jasný. Jeho paže byly větší. Ventura prohrál, protože Arnold si z něj udělal legraci a předem požádal kostymérské oddělení, ať Venturu nechá v bludu.
Tik, který si herec vymyslel sám
Bill Duke, představitel seržanta Maca Elliota, si pro svou postavu vymyslel charakteristický zvyk holení, přestože je jeho tvář naprosto čistá. Ve scéně, kde si holítkem řízne do tváře až do krve, bylo použito speciálně upravené holítko, které krev vstřikovalo zevnitř. Tento detail Duke nepřevzal z žádného scénáře, přišel s ním sám.
Vojenský výcvik v mexické džungli
Aby herci působili věrohodně jako vycvičená elitní jednotka, podstoupili před natáčením skutečný vojenský trénink. Vojenský poradce Gary Goldman dostal od McTiernana jasný úkol. Herci museli absolvovat dvacetimílové pochody džunglí, horské běhy a různé simulace bojových situací. Jeden z herců si během pochodů lehl do džungle na odpočinek a když vstal, byl pokrytý stovkami mravenců. Skončilo to šokem a divokou jízdou lesem. Ventura, který výcvik absolvoval v Navy SEALS, to okomentoval po svém, že s takovými parťáky by do skutečného boje nešel, ale do filmu s radostí.
Dva týdny příprav na jednu akční scénu
První velká přestřelka, při které jednotka útočí na vesnici, trvala štábu dva týdny jen na přípravu výbušnin. Samotná džungle v místě natáčení byla pár let předtím zničena požárem, takže stromy nebylo třeba chránit. Pařezy se nastříkaly načerno, aby vypadaly přirozeněji. Na natáčení dorazilo třikrát více mexických komparzistů, než bylo potřeba. McTiernan jim zaplatil a dvě stovky z nich poslal domů.
Predátorův pohled na svět a vědecký základ
Ikonické záběry z pohledu mimozemského lovce, který vidí svou oběť přes tepelné záření, mají základ ve skutečné vědě. Vědci tvrdí, že takový způsob vidění je velmi podobný tomu, jak vnímají svůj okolí hadi. Technické provedení bylo ale noční můrou. Skutečné termokamery měly kabel dlouhý jen čtyři stopy. A protože v Mexiku panovala teplota přes třicet stupňů, měli herci stejnou teplotu jako okolní prostředí a na termozáznamu jednoduše zmizeli. Nakonec se efekt vytvořil kombinací několika typů kamer a nákladnými digitálními efekty, na které původně nebyly peníze. McTiernan musel producenta Joela Silvera přesvědčit, aby je doplatil.
McTiernan nebyl první volbou
Před McTiernanem byl k projektu přizván novozélandský režisér Geoff Murphy. Ten ale svou šanci pohřbil ještě při konkurzu na starší projekt. Když se ucházel o režii třetího dílu Barbara Conana, při rozhovoru s Arnoldem nazval titulního hrdinu Conanem Knihovníkem. Schwarzeneggerovi se to nelíbilo a Murphy byl venku. McTiernan se k projektu dostal díky svému debutu Kočovníci smrti, který zaujal producenta Johna Davise atmosférou i přes velmi nízký rozpočet.
Predátor jako moderní King Kong
Ačkoliv jsou vlivy filmů Vetřelec, Vetřelci a Věc více než zřejmé, McTiernan sám viděl svůj film jinak. Jako inspiraci uváděl King Konga z roku 1933. V jeho podání jde o příběh, kdy parta chlapů zamíří na ostrov, vydá se stále hlouběji a najednou zjistí, že to, co pronásledují, je mnohem větší a silnější než oni sami. A pak se musí otočit a utíkat.
Natáčení bylo fyzicky i zdravotně náročné
Téměř celý štáb se v průběhu natáčení roznemohl. Extrémní vedro kombinované s nekvalitní vodou v hotelu způsobily vlnu průjmů a horečnatých stavů. McTiernan odmítal jíst místní jídlo a za celou dobu natáčení zhubl jedenáct kilogramů. Schwarzenegger byl na tom podobně. Producent navíc spadl ze stromu a zlomil si zápěstí. Produkční designer John Vallone nezjistil dopředu, že stromy v dané lokalitě na podzim opadají, a musel se narychlo objednat celý náklad umělého listí. Carl Weathers vzpomínal, že nejsilnějším obrazem, který si z natáčení pamatuje, je McTiernan sedící se skloněnou hlavou v dlaních.
Arnold byl profesionál i ženich v jedné osobě
Schwarzenegger se uprostřed natáčení oženil s Marií Shriverovou. Celý štáb odletěl na svatbu v pátek, v sobotu byl obřad, Arnold si vzal dvoudenní líbánky a v středu byl zpátky na place. Přesto si udělal čas i na ráznější komunikaci se scénáristou. Kameraman Donald McAlpine vyprávěl, jak Arnold jednoho rána vyletěl z karavanu, chytil McTiernana za límeček a oznámil mu, že dialogů je příliš mnoho a on udělá tři.
Jean-Claude Van Damme v kostýmu Predátora
Predátora si nakonec zahrál sedmistopový Kevin Peter Hall, ale původně byl do kostýmu obsazen Jean-Claude Van Damme. Producenti si představovali, že JCVD využije své bojové umění a Predátor bude provádět karate kopy a dělat rozštěpy. Van Damme ale na place vydržel jen dva dny. Co přesně se stalo, se dodnes různí. Jedna verze říká, že si příliš stěžoval na podmínky a vedro, takže ho Silver vyhodil. Jiná verze tvrdí, že Van Damme rozbil masku Predátora, která stála dvacet tisíc dolarů. Třetí verze mluví o tom, že odmítal přestat s kopáním. Producent John Davis to shrnul nejstručněji, když řekl, že Predátor prostě nemůže být vysoký sto sedmdesát sedm centimetrů.
Kevin Peter Hall a jeho výzvy v kostýmu
Hall byl vybrán nejen pro svůj impozantní vzrůst, ale také proto, že měl bohaté zkušenosti s hraním příšer. Do té doby ho v sedmi filmech titulkovali jako monster, alien nebo mutant. Ve stejném roce jako Predátor hrál také Bigfoota ve filmu Harry a Hendersonovi. Samotný kostým Predátora vážil přes devadesát kilogramů a musel být podepřen speciálním nosným rámem. Hall v něm natáčel v sálajícím vedru a navíc téměř neviděl, takže si musel dopředu pamatovat každý krok pohybu na place. Ve finální scéně s vrtulníkem lze Halla spatřit i bez masky, jako jednoho z pilotů.
Kulomet Stará Bezbolestná jako hvězda
Obří rotační kulomet, přezdívaný Stará Bezbolestná (Old Painless), byl původně konstruován jako výzbroj vrtulníků. Aby mohl být použit v ruce, bylo nutné udělat řadu úprav. Napájení bylo vedeno kabelem schovaným v kalhotách Jesseho Ventury. Kadence střelby musela být záměrně snížena na třetinu, jinak by rotace hlavní nebyla na kameře vůbec vidět. Zbraň byla tak těžká, že záběry bylo nutné točit v krátkých sériích, protože ji herci neunesli déle.
Nápad z hollywoodského vtipu
Zárodek celého příběhu se zrodil z nadsazené hollywoodské hříčky. V roce 1985 koloval vtip, že pokud Rocky Balboa v pátém dílu série porazil každého myslitelného soupeře, zbývá mu jedině zápas s mimozemšťanem. Scenáristé Jim a John Thomas tuto odlehčenou poznámku vzali vážně a napsali scénář, ze kterého se stal Predátor.
Scénář prošel zásadními změnami
Původní název scénáře byl Hunter (Lovec), ale byl přejmenován, protože v americké televizi tehdy běžel seriál stejného jména. Původní verze navíc počítala s celou skupinou mimozemských lovců, ne jen s jedním. Hlavní postavou byl původně indiánský voják, který se postupem přepisů proměnil v postavu Billyho. Základní myšlenka ale zůstala stejná. Jim Thomas ji popsal jako otázku, jaké by to bylo, být loven amatérským lovcem z jiné planety, podobně jako lovíme zvěř v Africe. A nejnebezpečnější kořistí je člověk. A nejnebezpečnějším člověkem je voják.
Scenáristé se na Fox dostali po svých
Bratři Thomasovi v roce 1986 neměli agenta ani žádný prodaný scénář. Aby svůj nápad dostali ke správným lidem, vkradli se na pozemek studia Fox a strčili scénář pod dveře kanceláře jednoho z producentů. Scénář byl přijat a předán Joelu Silverovi, který právě dokončil Komando a rozhodl se z lacině vyhlížejícího konceptu udělat velkorozpočtový akční film.
Shane Black jako herec i záložní scenárista
Joel Silver přivedl na plac Shanea Blacka, tehdy čerstvě po prodeji scénáře k Smrtonosnné zbrani. Oficiálně hrál vojáka Hawkinse, ale Silver ho měl v záloze jako záchrannou záplatu pro scénář. Black ale hereckou roli od té scenáristické pečlivě odděloval a přispěl jen pár vtipy pro svou postavu. Davis to okomentoval lakonicky. Protože Black odmítl přepisovat, zabili ho jako prvního. Sedm minut po začátku.
Hudbu složil mistr filmové atmosféry
Původně měl hudbu napsat Michael Kamen, který pracoval na Smrtonosné zbrani, ale byl zaneprázdněn jiným projektem. McTiernan pak doporučil Alana Silvestriho na základě jeho práce na Návrat do budoucnosti. Silver souhlasil a Silvestri dodal hudbu, která je dnes považována za jeden z nejcharakterističtějších soundtracků akční sci-fi osmdesátých let.
Původní design příšery byl katastrofa
Stan Winston je dnes s Predátorem neodmyslitelně spojen, ale přišel ke slovu až v záchranné akci. Původně dostala zakázku firma Boss Film Studios s vynikající reputací po filmu Krotitelé duchů. Kostým ale dorazil na plac s velkým zpožděním a když ho McTiernan konečně vyndal z bedny, nastalo hrobové ticho. Schwarzenegger to popsal tak, že příšera měla tělo ještěrky a hlavu kachny. Fox film zastavil, produkci přerušil a vrátil zakázku zpět.
Stan Winston a zásadní rozhovor v letadle
Silver přesvědčil studio, aby zaplatilo za nový design dvojnásobek původní částky, a angažoval Stana Winstona. Ten nedávno vytvořil kostru Terminátora a získal Oscara za film Vetřelci. Za Predátora dostal jeden a půl milionu dolarů. Inspiraci čerpal z afrických kmenů, keltských válečníků, ryb, netopýrů, kobylek a hadů. A pak nastala náhoda. Při cestě letadlem za producenty Fox seděl vedle Jamese Camerona. Když mu Winston řekl, na čem pracuje, Cameron poznamenal, že by rád viděl tvor s kusadly. Winston si to zapamatoval a mandibuly se staly jedním z nejcharakterističtějších rysů Predátora.
Efekt neviditelnosti byl technická lahůdka
Za ikonickým efektem maskování Predátora stál Joel Hynek spolu s Robertem a Richardem Greenbergem. Princip byl důmyslný. Do scény vstoupil kaskadér v jasně červeném obleku. Červená byla zvolena proto, že je na barevném spektru přímým opakem zelené, která dominuje džungli. Záběr s červeným oblekem byl kombinován se záběrem stejné scény bez Predátora, natočeným na o třicet procent širší objektiv. Tím vznikl rozmazaný, mírně zdeformovaný obrys postavy, který vypadá přesně jako funkční maskovací zařízení. Když Silver chtěl přesvědčit studio o dalším financování, ukázal jim právě tuto sekvenci jako argument pro to, že film stojí za zachování.
Detaily kostýmu jsou fascinující
Hlava Predátora byla od těla oddělena a obsahovala devět servomotorů ovládajících pohyb kusadel a tváří. Hall je ovládal pohybem vlastní čelisti. Zelená zářivá krev příšery, která svítí na listech po zásahu zbraní, je jednoduše tekutina ze světelné tyčinky. Charakteristické klokotavé zvuky Predátora nahrál herec Peter Cullen, který se inspiroval zvuky krabů. Příšera mu totiž přišla trochu krabovitá.
Kritici a diváci se neshodli
Roger Ebert udělil filmu tři hvězdičky ze čtyř a pochválil rychlé tempo, jednoduché charaktery i technické provedení. Kritička Janet Maslin z New York Times naopak popsala film jako střídání hrůzy a nudy. Hollywoodský reportér vyzdvihl závěrečný souboj v blátě jako skutečně skvělý. Barry Norman si výsledek nenechal pro sebe a naznačil, kdo zápas s Predátorem vyhraje.
Postupem času si film získal mnohem větší uznání. Na Rotten Tomatoes dnes dosahuje osmdesáti jednoho procenta u kritiků a osmdesáti sedmi procent u diváků. Na IMDb má hodnocení sedm a osm z desíti.
Smíšené recenze nijak neovlivnily zájem publika. Predátor byl natočen za patnáct milionů dolarů a v kinech vydělal téměř šedesát milionů. V roce 1987 měl druhý nejvyšší opening weekend ze všech filmů, hned za Policajt v Beverly Hills 2.
Zdroj: All the Right Movies, imDb, ČSFD, Filmožrouti
