Fiktivní filmový portrét sleduje Štěpána Kučeru, tichého pozorovatele s rukama věčně vonícíma po emulzi a kávě, jak prochází labyrintem natáčecích dnů od časných zkoušek světla až po noční korekce barev. Jeho příběh není o výhrách a prohrách, ale o drobných odhaleních, když se kamera stává pamětí a obraz způsobem, jak porozumět městu i lidem v něm. Kučera se pohybuje na hraně dokumentu a hraného filmu, skládá střípky skutečnosti do křehké mozaiky a zkoumá, co se stane, když se jedno zrcadlí v druhém. V šeru pronikajícím okrajem žaluzií hledá světlo, které nemluví nahlas, ale dovede zašeptat celý příběh.
Jeho cesta je cestou řemesla i intuice: mezi 16mm zrnem a čistotou digitálu, mezi improvizací na place a přesným storyboardem. Kučerův rok se skládá z krátkých štábních setkání, ulic proměněných v kulisy a prázdných interiérů, kde i ticho má rytmus. Spolupráce s režiséry a zvukaři se mění v dialog bez zbytečných slov; střih pak dává obrazům tlukot, aby společně dýchaly. Film o Štěpánu Kučerovi je zároveň esejí o tom, jak vzniká autorský rukopis v době, kdy je všechno dostupné a nic není zadarmo – a jak lze z každodennosti vytěžit poezii bez patosu. Nehledá senzaci, ale trpělivost oka, které ví, kdy nechat rám prázdný a kdy jej zaplnit.
Divák odchází s pocitem, že film může být také způsob, jak se dívat na vlastní dny: přes filtry šera, chyb a záblesků krásy. Štěpán Kučera tu není mýtus, ale průvodce: připomíná, že i malý záběr může nést velkou otázku a že mezi prvním klapnutím a závěrečnými titulky je nejdůležitější umět vidět – a být ochoten nechat se vidět.
Co by vás mohlo zajímat: David Ondricek, Jan P. Muchow, Destin Daniel Cretton, Michael Mando
