Hvězdná pěchota (Starship Troopers) z roku 1997 patří k nejodvážnějším hollywoodským filmům své doby. Na první pohled jde o výpravné science fiction plné vesmírných lodí, výcviku, přestřelek a obřích brouků. Ve skutečnosti ale režisér Paul Verhoeven vytvořil satiru, která si bere na mušku militarismus, nacionalismus, propagandu i přitažlivost autoritářských režimů. Film se tváří jako naleštěný blockbuster, ale pod jeho povrchem běží velmi jedovatý komentář k tomu, jak snadno může společnost přijmout násilí jako normu.
Verhoeven navázal na své provokativní hollywoodské tituly RoboCop, Total Recall a Základní instinkt. Tentokrát vzal román Roberta A. Heinleina a nepřenesl ho na plátno věrně, ale spíš s ním vedl spor. Výsledkem je dílo, které bylo při uvedení často nepochopené, zatímco dnes je vnímáno jako mimořádně chytrá a podvratná studio válečná podívaná.
Od jiného projektu k Heinleinovi
Cesta ke vzniku filmu nezačala přímo u slavné knižní předlohy. Scenárista Edward Neumeier nejprve rozvíjel vlastní námět s názvem Bug Hunt v Outpost 7. Producent Jon Davison si všiml, že má tento příběh nápadné styčné body s románem Hvězdná pěchota z roku 1959. Když se ukázalo, že filmová práva jsou stále volná, rozhodli se oba tvůrci spojit původní materiál s Heinleinovým světem a postavami. Tak vznikl základ scénáře, který se od knihy v mnoha směrech výrazně odchýlil.
Verhoeven se navíc do příprav pustil s obrovskou energií. Ještě před natáčením vytvořil tisíce storyboardů a na place byl známý tím, že hercům doslova předváděl, jak se mají brouci pohybovat a útočit. Při bojových scénách skákal, křičel přes megafon a herecký tým burcoval téměř jako polní velitel.
Režisér, který předlohu nedočetl a přesto ji proměnil v něco výjimečného
Zajímavé je, že Verhoeven Heinleinovu knihu prakticky nedočetl. Po několika kapitolách ji odložil s tím, že ji považuje za silně pravicovou. Požádal proto Neumeiera, aby mu zbytek děje shrnul. Právě v tom je ukryt klíč k filmové verzi. Kniha bere vojenský řád a občanství založené na službě velmi vážně, zatímco film z těchto myšlenek dělá znepokojivou a ironickou podívanou.
Verhoeven chtěl ukázat, jak by taková společnost vypadala v praxi. Ne jako hrdinský ideál, ale jako děsivě uhlazený systém, v němž krásní mladí lidé bez mrknutí oka slouží mašinérii, která z nich dělá potravu pro válku. Proto film funguje méně jako adaptace a více jako polemika s původním textem.
Obsazení jako součást propagandistického obrazu
Režisér záměrně hledal herce s vzhledem připomínajícím estetiku propagandistických filmů. Blond vlasy, modré oči, výrazné rysy a téměř reklamní čistota. Casper Van Dien jako Johnny Rico přesně odpovídal tomu, co Verhoeven chtěl. Uvažovalo se i o známějších jménech, ale méně okoukané tváře nakonec pomohly vytvořit dojem, že sledujeme modelové hrdiny ze státního náborového spotu.
Denise Richards získala roli Carmen poté, co původně vybraná Neve Campbell nemohla natáčet. Neil Patrick Harris coby Carl patřil k nejznámějším členům obsazení a do filmu přinesl zvláštní chlad. Michael Ironside v roli Rasczaka pak působil jako tvrdý mentor nejen na plátně, ale i mimo něj. Van Dien později vzpomínal, že mu Ironside pomáhal s prací před kamerou i s chováním vůči štábu.
Nahota, kázeň a natáčení bez velké pohodlnosti
Jednou z nejslavnějších scén filmu je společná sprcha mužů a žen. Pro herce to pochopitelně nebylo příjemné, a tak Verhoeven situaci vyřešil po svém. Když zazněla výzva, ať se svlékne také, pokud je to tak přirozené, udělal to. Stejně reagoval i kameraman Jost Vacano. Tím se napětí na place částečně uvolnilo, i když pro některé členy obsazení to byl šok, na který se nezapomíná.
Denise Richards naopak odmítla dotočit nově navrženou milostnou scénu s nahotou, protože nebyla ve scénáři a nepřipadala jí smysluplná. Studio ani režisér ji nakonec netlačili. Film tak i přes provokativní pověst ukazuje, že ne každá hranice byla při výrobě překročena.
Autenticitu vojenských pasáží posílil Dale Dye, veterán z Vietnamu, který vedl herce týdenním výcvikem. Učil je manipulaci se zbraněmi, pohyb v jednotce i základní vojenské návyky. Díky tomu nepůsobí výcvikový tábor jako pouhá dekorace, ale jako systém, který mladé lidi rychle mění ve funkční součást armády.
Vizuální styl plný narážek na nacistickou ikonografii
Verhoeven otevřeně pracoval s odkazy na nacistickou symboliku a propagandu. Náborové spoty Federace i televizní zpravodajství ve filmu připomínají inscenovanou estetiku Leni Riefenstahl. Úvodní výzvy k zapojení do války nejsou jen chytrý formální nápad, ale důležitá součást celé satiry. Divák je opakovaně oslovován stejně, jako by ho oslovoval stát, který potřebuje nové tělo do zbraně.
Právě tahle rovina ale mnoho kritiků při premiéře minula. Část publika i recenzentů film četla doslova a měla pocit, že oslavuje autoritářství. Verhoeven později vysvětloval, že chtěl vytvořit dokonale fungující fašistický svět, aby ukázal, jak prázdný a krutý ve skutečnosti je. Všechno je krásné, lesklé a energické, ale celé to slouží hlavně k zabíjení.
Od školních chodeb po peklo na Klendathu
Natáčení probíhalo na rozmanitých místech. Školní pasáže vznikaly v reálném zdravotnickém komplexu v Kalifornii, jehož architektura působila překvapivě futuristicky. Planetární sekvence se točily ve Wyomingu v náročných podmínkách, kde štáb trápily prudké deště, silný vítr i extrémní vedro. Některé kulisy se stavěly celé týdny a bojové scény zaměstnaly stovky až tisíce komparzistů.
Vylodění na Klendathu bylo inspirováno záběry ze dne D v Normandii. Verhoeven čerpal z reálných válečných obrazů, aby vytvořil sekvenci, která působí heroicky i děsivě zároveň. Na herce navíc čekala těžká výstroj a natáčení ve vysoké nadmořské výšce. Režisér tím záměrně posiloval fyzickou vyčerpanost, která se pak přenášela i do záběrů.
Praktické efekty, digitální brouci a technicky mimořádně náročný film
Hvězdná pěchota byl na svou dobu efektně obrovský projekt. Na filmu pracovalo hned několik trikových studií, protože původní plán nestačil. Vzniklo okolo dvou stovek trikových záběrů, což tehdy znamenalo mimořádné číslo. Digitální brouci se renderovali nesmírně dlouho a některé záběry s velkým množstvím tvorů vyžadovaly měsíce práce.
Modely vesmírných lodí byly fyzicky postavené a při jedné scéně je Verhoeven prostě nechal narazit do sebe. Výbuchy při útoku flotily byly z velké části skutečné a teprve následně doplněné digitálně. Padl i rekord v množství slepých nábojů použitých během natáčení a spotřebovaly se litry umělé krve. Film tak kombinuje starou školu fyzických efektů s nastupující digitální érou.
Ne vždy ale šlo vše hladce. Některé společnosti dodávaly práci pozdě nebo v nedostatečné kvalitě, takže část efektů musela být přesunuta jinam. I kvůli tomu se premiéra posunula a film přišel o výhodnější termín uvedení.
Nehody, škrtané scény a tvrdé momenty při výrobě
Během produkce došlo i k nepříjemným situacím. Při rvačce s Patrickem Muldoonem zasáhl Van Dien kolegu do obličeje a rozrazil mu ret. Dina Meyer byla při natáčení finále v tunelech sražena tak nešťastně, že na chvíli ztratila vědomí. Její nepřítomnost v jednom záběru smrti Rasczaka tak nebyla tvůrčí volba, ale důsledek nehody.
Některé romantické pasáže byly vystřiženy, protože testovací publikum reagovalo negativně na postavu Carmen. Jiné detaily, například jasnější vysvětlení Carlových schopností v závěru, zmizely kvůli tempu nebo záměrné nejednoznačnosti. Film tak prošel i po dotočení výraznými úpravami.
Verhoeven postavil svět, který vypadá jako triumf pořádku a disciplíny, ale pod jeho povrchem je to továrna na smrt a poslušnost.
Nejprve nepochopení potom kultovní status
Film stál obrovské peníze a v kinech sice utržil slušně, ale po započítání marketingu skončil ve ztrátě. Nepomohlo odložení premiéry ani to, že studio snímek propagovalo hlavně jako obyčejný akční spektákl. Řada kritiků tehdy satirickou rovinu nečetla a vyčítala filmu právě to, co ve skutečnosti ironizoval.
Dnes je situace jiná. Hvězdná pěchota se během let proměnila v kultovní dílo, které bývá dáváno za příklad chytré satiry ukryté v žánrovém kabátu. Připomíná, že blockbuster může být zároveň zábavný, brutální i politicky jedovatý. A také ukazuje, že někdy trvá roky, než publikum dohlédne pod povrch blyštivého obalu.
Casper Van Dien s filmem zůstal spojený natrvalo. Johnny Rico se stal rolí, která ho pronásleduje celý život. Právě to ale nejlépe dokazuje, jak silně se Hvězdná pěchota zapsal do popkultury. Není to jen film o válce s brouky. Je to ostré zrcadlo společnosti, které se schovalo za výbuchy, uniformy a hrdinské pózy.
Zdroj: All the Right Movies
1 komentář
Tady si někdo plete pojmy. Satira je umělecký žánr a vyjadřovací způsob využívající komičnost, humor, ironii, sarkasmus nebo výsměch k ostré kritice nedostatků, cílem je prostřednictvím vtipu odhalit a zesměšnit konkrétní nešvary. Takže podle recenze film byla řachanda 🙂