Film Zátopek režiséra Davida Ondříčka je mimořádně povedenou a emotivní poctou jednomu z největších sportovců československé historie. Nejde jen o životopisný snímek o slavném běžci, ale o hluboký portrét člověka, který dokázal vítězit navzdory vyčerpání, bolesti i tlaku své doby. Vyprávění je zasazeno do rámce návštěvy australského rekordmana Rona Clarkea, jenž v roce 1968 přijíždí do Prahy za svým idolem Emilem Zátopkem. Právě jejich setkání otevírá vzpomínky na zásadní okamžiky Emilova sportovního i osobního života.
Film působí velkolepě, ale zároveň lidsky. Má v sobě sílu velkého sportovního dramatu i něhu komorního příběhu o lásce, věrnosti a charakteru. Díky tomu osloví nejen sportovní fanoušky, ale i diváky, kteří mají rádi příběhy skutečných osobností. Zátopek je snímek, který dojímá, inspiruje a připomíná, že opravdová velikost člověka se nepozná jen podle medailí, ale i podle toho, jak obstojí v těžkých časech.
Václav Neužil jako Emil Zátopek doslova exceluje
Jedním z největších triumfů filmu je bezesporu výkon Václava Neužila. V roli Emila Zátopka je natolik přesvědčivý, že divák velmi rychle přestane sledovat herce a začne vnímat samotného Zátopka. Neužil neztvárnil jen jeho vzhled a typický pohyb, ale především jeho vnitřní energii, odhodlání, skromnost i osobité kouzlo. Jeho výkon je obdivuhodný i proto, kolik práce mu předcházelo. Na roli se připravoval pět let pod vedením atletického trenéra Jana Pernici, zhubl sedm kilo, výrazně upravil životosprávu a pravidelně běhal.
Velkou roli v autentičnosti hraje i detailní zachycení Zátopkova nezaměnitelného běžeckého stylu. Emil byl přezdíván Česká lokomotiva a proslul grimasami i neortodoxní technikou, která však přinášela neuvěřitelné výsledky. Režisér David Ondříček dokonce zadal trenérovi jednoduchý, ale výmluvný úkol:
„Tohle je herec Václav Neužil, potřebuju, abys ho naučil běhat jako Emil Zátopek.“
Výsledek je mimořádný. Každý závod má ve filmu napětí, rytmus a emoce. Divák cítí únavu, soustředění i obrovskou vůli běžet dál, i když tělo protestuje.
Krásný a citlivý obraz vztahu Emila a Dany
Film naštěstí nezůstává jen u atletických oválů a olympijských medailí. Velkou sílu má i v zobrazení vztahu Emila a Dany Zátopkových. Martha Issová hraje Danu s lehkostí, inteligencí a jemností, díky nimž se z ní nestává jen „žena slavného muže“, ale plnohodnotná a silná osobnost. Jejich vztah film ukazuje jako partnerství dvou mimořádných lidí, kteří si byli oporou navzdory všem překážkám.
Právě tato rovina dává snímku srdce. Vedle triumfů na stadionu sledujeme i obyčejné okamžiky, radost, humor, blízkost i tlak doby, která zasahovala do soukromého života. O to cennější je, že tvůrci zachytili manželství Zátopkových s velkou úctou a lidskostí. Martha Issová sama popsala, že se během příprav s Václavem Neužilem cítili, jako by se Emil a Dana stali jejich přáteli. Tento vztah k postavám je z filmu znát v každé scéně.
Dobová atmosféra, která vtáhne a nepustí
Velkým kladem filmu je také výprava, kostýmy, hudba Beaty Hlavenkové a celková autentická atmosféra. Snímek věrně připomíná poválečné Československo, sportovní euforii i stísněnost politické reality. Ukazuje dobu, ve které slavné výkony nevznikaly ve vzduchoprázdnu, ale pod tlakem systému, jenž si chtěl úspěchy slavných sportovců přivlastnit.
Ondříček však netlačí na efekt za každou cenu. Místo toho vypráví svižně, přehledně a s emocí, která je nakažlivá. I když film pracuje s retrospektivami, výsledkem je působivý celek, který má spád a velkou diváckou sílu. Není divu, že bývá označován za jeden z nejlepších českých sportovních filmů vůbec. Má parametry světového snímku a současně si zachovává silně českou duši.
Zajímavosti o filmu a natáčení
Kolem filmu Zátopek se váže řada pozoruhodných detailů, které dokládají, s jakou pečlivostí vznikal. Režisérovi Davidu Ondříčkovi trvalo šest let, než získal od Dany Zátopkové osobnostní práva k natočení filmu. První nápad přitom vznikl už v roce 2006. Světová premiéra se uskutečnila 20. srpna 2021 na Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary.
Olympijské závody z Londýna a Helsinek se natáčely především v Brně za Lužánkami, kde se měnil povrch dráhy podle konkrétní olympiády. Další scény vznikaly ve Zlíně, v Lipně, Stromovce, Oboře Hvězda, u Apolináře nebo v Krkonoších nad Špindlerovým Mlýnem. Původní plán točit olympijské scény přímo v Helsinkách nevyšel, protože tamní stadion už nevypadá jako v roce 1952.
Filmaři si dali záležet i na rekvizitách. Pro film byly vyrobeny věrné kopie skutečných předmětů ze života manželů Zátopkových, například svatební pozvánka, olympijské medaile včetně krabiček, malý plyšový pejsek nebo slavné červené tretry. Ty byly pro Václava Neužila ušity přesně na míru podle dobového originálu. Herec přiznal, že běh v nich nebyl vůbec pohodlný a vyžadoval velké přizpůsobení.
Zajímavé je i to, že scénu ze svatby pod stolem vymysleli sami Martha Issová a Václav Neužil, původně ve scénáři nebyla. Atletický trenér Jan Pernica, který Neužila připravoval, si ve filmu také zahrál, a to jako jednoho ze soupeřů při maratonu v Helsinkách. Dana Zátopková měla dokonce zájem objevit se ve filmu osobně v malé roli v závěru, ale bohužel k tomu kvůli jejímu zdravotnímu stavu už nedošlo.
Film, který inspiruje i dlouho po skončení
Zátopek je přesně ten typ filmu, po němž má člověk chuť jít ven, nadechnout se a rozběhnout se alespoň o něco dál než včera. Nepůsobí jako chladná učebnice historie, ale jako živý, pulzující příběh o vůli, pokoře, lásce a odvaze. Připomíná, proč Emil Zátopek dodnes patří mezi nejslavnější sportovce světa a proč jeho odkaz nepřestává inspirovat další generace.
Je to film natočený s úctou, citem a obrovským nasazením. Česká kinematografie díky němu získala dílo, na které může být právem hrdá. Pokud existuje domácí sportovní film, který si zaslouží označení výjimečný, pak je to právě Zátopek. Je to krásná, dojemná a energická podívaná o legendárním běžci, jeho ženě i době, ve které dokázal nemožné.
Aktuálně je dnes 18. 3. 2026 v televizi na ČT1 od 21:35 nebo na streamovacích službách.
Zdroj: Filmožrouti, ČSFD, iDnes
