Jaroslav Seník je v této filmové vizi neokázalým hrdinou zákulisí, člověkem, který své dny tráví mezi archivními krabicemi, zvukem vrnících projektorů a prachem zfilmovaných vzpomínek. Snímek sleduje jeho tichou misi: najít, zachránit a znovu uvést do oběhu to, co mělo dávno zmizet ve tmě skladů. Každá nalezená cívka je malým vítězstvím nad zapomněním a zároveň zrcadlem osobního příběhu, v němž se profesní pečlivost mísí s křehkou nostalgií. Film ukazuje, jak se v péči o obraz a zvuk ukrývá etika odpovědnosti i radost z objevování, a jak může jediný člověk držet pohromadě mozaiku kulturní paměti.
Forma osciluje mezi lyrickým dokumentem a intimním hraným portrétem. Kamera trpělivě sleduje detaily – dlaň, která hladí perforaci, nebo mihotavý kužel světla, jenž v temném sále kreslí minulost do přítomnosti. Hudba dýchá stejně jemně jako strojní rytmus promítačky a vyprávění se ptá, co vlastně uchováváme, když uchováváme film. Téma paměti, křehkosti média a smíření s časem se prolíná s otázkami digitalizace: co se ztratí, když vše převedeme na jedničky a nuly, a co naopak získáme? Jaroslav Seník tu není oslavován jako legenda, ale jako průvodce citlivou krajinou mezi zánikem a novým začátkem. Výsledkem je snímek, který připomíná, že film není jen zábava, ale i živý organismus, o nějž je třeba pečovat, aby mohl znovu dýchat v srdcích diváků.
Co by vás mohlo zajímat: Stanislav Neumann, Mária Sýkorová, Oldřich Dědek, Karel Effa
