Pohádka Pyšná princezna z roku 1952 v režii Bořivoje Zemana patří k nejmilovanějším českým filmům všech dob. Příběh o krásné Krasomile a spravedlivém králi Miroslavovi se stal symbolem dětství několika generací, přesto však měl k idylickému osudu daleko. Film vznikal v období tvrdé komunistické kontroly kultury a právě tato doba výrazně poznamenala jeho další osud. Ačkoli se dnes zdá neuvěřitelné, pohádka byla na dlouhých třináct let uzavřena do trezoru a diváci ji poprvé mohli vidět v televizi až v roce 1965.
Mladá studentka, která okouzlila režiséra
Alena Vránová, tehdy ještě Kohoutová, byla v době natáčení pouhou dvacetiletou studentkou DAMU. Když přišla na konkurz, rozhodla se nehrát na ostýchavou dívku a režiséra Bořivoje Zemana zaujala spontánností a hravostí. Podle dobových historek mu během zkoušky hodila míč a právě tato drobnost jí pomohla získat roli. Stejný motiv se později objevil i ve filmu, kde Krasomila vyzývá zahradníka, aby jí hodil míč. Natáčení jí přineslo obrovskou slávu, ale také komplikace, protože kvůli filmování měla problémy se studiem a téměř ji vyhodili z DAMU.
Láska, která vyvolala skandál
Mezi Alenou Vránovou a Vladimírem Rážem, představitelem krále Miroslava, během natáčení vznikl skutečný milostný vztah. Problém byl v tom, že oba byli v té době ženatí a vdaní. Vránová byla manželkou spisovatele a komunistického prominenta Pavla Kohouta, Ráž zase žil s herečkou Alexandrou Myškovou. Jejich románek vyvolal poprask nejen ve společnosti, ale i v politických kruzích. V padesátých letech totiž podobné aféry mohly znamenat vážné existenční i politické následky. Přesto se oba rozhodli jít za svým citem, rozvedli se a vzali se. Manželství jim však dlouhodobě nevydrželo.
Pyšná princezna / Foto: Československý státní film
Pohádka pod drobnohledem ideologie
Film vznikal v době, kdy se od každého díla očekávalo, že bude odpovídat ideologii socialistického realismu. Král Miroslav byl proto vykreslen jako pracující hrdina, který se nebojí manuální práce a slouží lidu. Krasomila se měla proměnit z rozmazlené princezny v užitečnou členku společnosti. Přesto ani to nestačilo některým dobovým kritikům. Vadilo jim například, jak postavy zacházejí s hráběmi při hrabání sena, nebo že hrají na loutnu, která podle nich nebyla slovanským nástrojem. Tyto zdánlivé maličkosti byly brány jako důkaz ideologické nedokonalosti.
Třináct let v zapomnění
Právě kvůli politickým výtkám a neshodám skončila Pyšná princezna na dlouhá léta v trezoru. Přestože měla premiéru v roce 1952, běžní diváci ji v televizi viděli až o třináct let později. Ironií osudu se tak z ideologicky problematického díla stal jeden z největších klenotů české kinematografie. Postupem času se politický kontext vytratil a zůstala jen poetika, hudba a silný příběh o lásce, pokoře a lidské důstojnosti.
Pyšná princezna / Foto: Československý státní film
Natáčení na nejkrásnějších místech Česka
Pohádka se natáčela na řadě malebných lokalit, které dodnes lákají fanoušky filmu. Zámky Telč a Hluboká představovaly královská sídla, tržiště vzniklo na Piaristickém náměstí v Českých Budějovicích a scény s obracením sena se točily u Třeboně. Filmový mlýn najdete v Českém Švýcarsku a další záběry pocházejí z okolí Jetřichovic, Růžové nebo hradu Bouzov. Právě tato místa dávají pohádce nezaměnitelnou atmosféru.
Trvalý odkaz Pyšné princezny
Dnes je Pyšná princezna považována za jeden z vrcholů české filmové pohádky. Navzdory ideologickému pozadí a osobním dramatům herců se stala nadčasovým příběhem, který dokáže dojmout i pobavit. Její písně, dialogy i kouzelný vizuální styl přežily desítky let a dokazují, že skutečné umění si vždy najde cestu k divákům, i když mu doba zpočátku nepřeje.
