Götz George je v dějinách evropské kinematografie i televize symbolem toho, jak jedna výrazná herecká osobnost dokáže změnit podobu celého žánru. Jako drsný, lidsky křehký i vzdorovitý komisař Horst Schimanski v sérii Tatort propojil sociální realismus s napětím kriminálního vyprávění. Chůze v okovaných botách, špinavá bunda, neuhlazené způsoby a přitom smysl pro spravedlnost – to vše vtisklo německé detektivce nový, pozemský puls. George tím prorazil zeď mezi „uhlazeným“ televizním světem a autentickou zkušeností ulice, což následně ovlivnilo styl, casting i dramaturgii napříč stanicemi i produkcemi.
Jeho vliv nepřestal u obrazovek. Postava Schimanského se přelila i na filmová plátna a ukázala, že seriálový fenomén může nést celovečerní dramatickou tíhu. Zároveň George přesvědčivě přeskakoval do zcela odlišných poloh: ve filmu Schtonk! zosobnil svůdnou i cynickou tvář médií, zatímco v komorním dramatu Der Totmacher pronikl do temných hlubin zločinu a psychologie výslechu. Tyto kontrasty dokládají, že jeho herectví nestálo na póze, ale na přesném pozorování, rytmu řeči a fyzické přítomnosti, která nesla pravdu postavy i bez zbytečných gest.
Téma, které se jím prolíná a dotýká se celého filmového světa, je proměna obrazu mužnosti a morálky na plátně: od hrdinů bez poskvrny k rozporuplným lidem z masa a kostí. George navíc nesl rodinné dědictví – syn slavného Heinricha George – a ukázal, jak lze s minulostí umělecky pracovat, nikoli před ní utíkat. Jeho odkaz žije v dnešních kriminálních dramatech, kde je autentičnost víc než póza a kde se televize s filmem prolínají do jednoho vyprávění o společnosti, jejích ranách i nadějích.
Co by vás mohlo zajímat: Místo činu, Tatort, Hřbitov domácích zvířátek 2, JB Tadena
