Komisař Horst Schimanski patří k nejvýraznějším a nejikoničtějším postavám evropské televizní krimi tvorby. Drsný vyšetřovatel z Duisburgu, který dává přednost instinktu před paragrafy, pivu před mineralitou a pravdě před kariérou, se stal symbolem zlomu v tom, jak mohou televizní policisté působit. Seriál Místo činu, v německém originále Tatort, díky němu získal nejen nové publikum, ale i zcela nový rozměr autenticity a společenské kritiky.
První výstřel v přístavu a zrození legendy
Poprvé se Horst Schimanski objevil 28. června 1981 v epizodě Duisburg-Ruhrort, v českém překladu Vražda v přístavu. Už v prvních minutách bylo jasné, že diváci sledují něco jiného, než na co byli u kriminálních seriálů zvyklí. Žádný uhlazený detektiv v saku, ale chlap v pomačkané bundě, který mluví bez obalu, hádá se s nadřízenými a nebojí se jít proti systému. Společně s parťákem Christianem Thannerem a kolegou Hönschenem tvoří tým, nad nímž se snaží udržet kontrolu vrchní rada Karl Könisberg.
Původní „duisburgská“ éra Místa činu skončila v roce 1991 a zahrnovala 29 epizod. Už tehdy ale bylo jasné, že Schimanski je víc než jen jedna z postav dlouhotrvající série. Stal se značkou, symbolem a hlasem obyčejných lidí, kteří se v něm poznávali.
Komisař z lidu a protiváha systému
Postava Schimanského vznikla ve spolupráci scénáristů Bernda Schwamma a Martina Giese, režiséra Haja Giese a především herce Götze George, který do role vložil vlastní temperament i životní zkušenosti. Schimanski byl pravým opakem televizních policistů své doby. Nebyl dokonalý, nebyl vzorem slušnosti, ale byl lidský. Porušoval pravidla, stýkal se s lidmi na okraji společnosti, pil, chyboval a často jednal impulzivně.
Jeho typickým poznávacím znakem se stala vojenská bunda parker, pivo v ruce a neustálé střety s autoritami. Právě tím se stal ztělesněním opozice vůči byrokratickému světu a obrazem policisty, který se nebojí jít hlavou proti zdi, pokud věří, že hájí spravedlnost.
„Podle mě je svět jedna velká prdel. Pravá půlka jsou Američani, levá půlka jsou Rusové. A my tady v Evropě jsme ta díra uprostřed.“ — Výměna, 1985
Schimanski a Thanner jako televizní protiklady
Zásadní roli v úspěchu seriálu sehrál vztah mezi Schimanským a Christianem Thannerem. Thanner byl jeho pravým opakem. Uhlazený, vždy korektní, respektující předpisy a společenské normy. Právě kontrast těchto dvou postav vytvářel napětí, humor i silné dramatické momenty. Přestože spolu často nesouhlasili, stáli při sobě a dokázali jeden druhého podržet ve chvílích, kdy šlo do tuhého.
Tato dynamika však po roce 1994 nenávratně zmizela. Herec Eberhard Feik, představitel Thannera, zemřel na infarkt a s ním odešla i jedinečná chemie, kterou se už v pozdějších pokračováních nepodařilo nahradit.
„Přátelství je někdy víc než láska.“ — Horst Schimanski a Christian Thanner
Schimanski / Foto: ARD/WDR
Pivo, fotbal a obyčejný život
Schimanski nikdy nebyl asketa. Alkohol k němu patřil stejně přirozeně jako práce. Plechovky piva v lednici, stánky s klobásami, zaplivané hospody a bary byly nedílnou součástí atmosféry Místa činu. Přesto nešlo o glorifikaci alkoholismu, ale o realistický obraz muže, který žije naplno a se všemi slabostmi.
Zároveň byl Schimanski sportovcem tělem i duší. Miloval fotbal a box, pravidelně trénoval v policejní tělocvičně a fyzická zdatnost byla součástí jeho identity. I v tom se lišil od intelektuálně pojatých detektivů jiných seriálů.
„Celej den se nalejvat pivem?“ — „To ti ale chutná pořád.“ — Touha, 1999
Samostatný seriál Schimanski a návrat legendy
Po šestileté pauze se Schimanski vrátil v roce 1997 v samostatném seriálu nazvaném prostě Schimanski. Bez Thannera, ale s novými postavami, přítelkyní Marie-Claire a postupně se měnícími parťáky, kteří zajišťovali kontakt s oficiální strukturou policie. Přestože nové díly navazovaly na původní úspěch, jejich tón byl temnější, osobnější a často melancholičtější.
Poslední epizoda Loverboy byla odvysílána v roce 2013. O tři roky později, 19. června 2016, zemřel Götz George. Oslav 35 let od uvedení první epizody se už bohužel nedožil.
Götz George jako muž za legendou
Herec Götz George vtiskl Schimanskému nejen tvář, ale i kus vlastního života. Jeho dětství poznamenané tragickým osudem otce, složité partnerské vztahy, těžký úraz při potápění i pozdní manželství dodávají jeho hereckému projevu hloubku a autenticitu. Právě osobní zkušenosti se promítly do postavy muže, který je tvrdý navenek, ale uvnitř zranitelný.
Místo činu / Foto: ARD
V českém prostředí získal Schimanski další rozměr díky dabingu, který mu propůjčil Alois Švehlík. Jeho hlas se stal pro české diváky neoddělitelnou součástí charakteru této postavy.
Odkaz, který přetrval
Komisař Schimanski změnil pravidla televizní krimi. Ukázal, že hrdina nemusí být dokonalý, aby byl přesvědčivý. Stačí, když je opravdový. Seriál Místo činu díky němu překročil hranice běžné detektivky a stal se společenským zrcadlem své doby. A právě proto zůstává Horst Schimanski dodnes legendou.
Zdroj: Filmožrouti, ČSFD, Wikipedia, Schimanski
Tomáš Rohlena
Jako šéfredaktor magazínu Filmožrouti.cz sleduje nejen dění na plátně, ale i zákulisí hereckého světa a hollywoodských produkcí.
