Pán prstenů: Dvě věže patří mezi nejslavnější filmová pokračování všech dob. Druhá část trilogie natočené režisérem Peter Jackson navázala na obrovský úspěch Společenstva prstenu a v roce 2002 definitivně potvrdila, že filmová adaptace díla J. R. R. Tolkiena se zapíše do dějin kinematografie. Přinášíme vám rozsáhlý přehled zajímavostí, zákulisních faktů a drobností, které z Dvou věží dělají výjimečný film i více než dvacet let po premiéře.
Celá trilogie vznikala jako jeden obrovský projekt
Všechny tři díly trilogie Pán prstenů byly natáčeny souběžně během jednoho produkčního období. Natáčení probíhalo přibližně čtrnáct měsíců na Novém Zélandu, aby byla zachována kontinuita příběhu i vizuální styl. Řada scén z Dvou věží, včetně příjezdu Gandalfa do Edorasu, vznikla v chráněných národních parcích, což vyžadovalo zvláštní povolení ochranářských institucí.
Praktické efekty hrály zásadní roli
Přestože jsou Dvě věže považovány za technologický milník, Peter Jackson kladl obrovský důraz na praktické efekty. Používala se nucená perspektiva, maskovaní dubléři, modely různých měřítek i takzvané „bigatury“ – obří miniatury staveb. Věž Orthanc měla například model vysoký téměř osm metrů. Bitvy, pády zdí i výbuchy byly často realizovány destrukcí modelů, nikoli jen digitálně.
Digitální efekty, které předběhly dobu
O vizuální efekty se postaralo studio Weta Digital. Právě zde vznikla jedna z nejikoničtějších postav filmové historie – Glum. Digitální zpracování bylo tak náročné, že některé záběry Enta Stromovouse se renderovaly desítky hodin na jediný snímek. Není divu, že film získal Oscara za nejlepší vizuální efekty.
Dva mistři Tolkienovy imaginace
Na výtvarné podobě filmu se zásadně podíleli ilustrátoři Alan Lee a John Howe, dlouhodobě spojení s Tolkienovým světem. Navrhli Helmův žleb, Černou bránu i Orthanc a pomohli filmu získat realistický, historicky uvěřitelný vzhled.
Pán prstenů / Foto: New Line Cinema
Inspirace skutečnou historií
Kostýmy Rohanských jezdců vycházely z anglosaských válečníků a severské kultury raného středověku. Návrhářka Ngila Dickson se inspirovala vikingskými přilbami a ornamenty, které ve filmu nahradily motivy koní – symbol království Rohan.
Monumentální stavba Helmova žlebu
Helmův žleb byl jednou z největších kulis, jaké kdy vznikly. Stavba v životní velikosti zabrala sedm měsíců a bitva se natáčela čtyři měsíce, převážně v nočních podmínkách. První sestřih bitvy měl údajně délku kolem dvaceti hodin.
Peter Jackson před kamerou
Režisér se ve filmu krátce objevil jako jeden z obránců Helmova žlebu. Ve stejné scéně si zahrály i jeho děti, které ztvárnily uprchlické děti z Rohanu.
Christopher Lee jako skutečný znalec Tolkiena
Herec Christopher Lee, představitel Sarumana, byl celoživotním fanouškem Tolkienových knih. Četl trilogii každoročně od jejího vydání a byl jediným členem hereckého obsazení, který se osobně setkal s J. R. R. Tolkienem.
Odchylky od knižní předlohy
Scenáristé museli učinit řadu změn. Elfové u Helmova žlebu se v knize nevyskytují, Faramir má v románu jiný charakterový vývoj a samotná bitva není vyvrcholením knihy. Tyto úpravy ale pomohly filmu fungovat jako samostatné dramatické dílo.
Rodinné vazby přímo ve filmu
Ve filmu se objevují příbuzní herců i tvůrců. Sestra Elijaha Wooda, syn Vigga Mortensena i dítě scenáristky Philippy Boyensové mají drobné role, zejména v sekvencích z Helmova žlebu.
Glum jako technologická revoluce
Postavu Gluma ztvárnil Andy Serkis pomocí motion capture. Původně měl jen propůjčit hlas, ale jeho herecký výkon byl natolik přesvědčivý, že se stal plnohodnotným představitelem postavy. Detail jako rozdílná velikost zorniček u Sméagola a Gluma dodal postavě psychologickou hloubku.
Viggo Mortensen a jeho obětavost
Viggo Mortensen si během natáčení zlomil prsty u nohy, přišel o zub a málem se utopil při natáčení scény v řece. Přesto patřil k nejoddanějším členům štábu a dokonce si koupil koně, na kterém ve filmu jezdil.
Bitva, která psala filmové dějiny
Bitva o Helmův žleb se stala jednou z nejikoničtějších bitev v historii filmu. Kombinace praktických efektů, digitálních armád a tisíců komparzistů vytvořila sekvenci, která je dodnes považována za etalon filmových bitev.
Ženy v maskách skřetů
Mnoho skřetů a jezdců Rohanu hrály ženy, které díky postavě a maskám lépe odpovídaly požadované tělesné stavbě. Maskérům trvalo až deset hodin připravit jednoho Uruk-hai bojovníka.
Skutečný dav jako armáda Sarumana
Zpěv a skandování armády Uruk-hai vzniklo nahráním davu 25 tisíc fanoušků kriketu na stadionu na Novém Zélandu. Peter Jackson je osobně dirigoval, aby vytvořili autentický zvuk masivní armády.
Film, který nestárne
Dvě věže dodnes fascinují nejen příběhem, ale i řemeslným zpracováním. Kombinace hereckých výkonů, hudby Howarda Shorea, praktických triků a vizuální inovace z nich činí jeden z nejvlivnějších fantasy filmů všech dob.
Pán prstenů: Dvě věže nejsou jen prostřední kapitolou trilogie, ale samostatným filmovým monumentem, který i po letech dokáže vtáhnout diváky zpět do Středozemě.
