Ve světě audiovize existuje téma, které krásně ukazuje, jak se film a televize navzájem ovlivňují: tvůrčí stopa autora přesahující média. Jméno Glen Gordon se v této souvislosti často objevuje ve spojení se scenáristou a režisérem Glennem Gordonem Caronem, jehož práce dokládá, že jazyk filmu může oživit televizní vyprávění a naopak televizní rytmus může obohatit celovečerní film.
Caronův průlom přišel se seriálem Moonlighting, který do detektivky vnesl prvky screwball komedie, hravé lámání čtvrté zdi a výrazně filmovou obrazovou stylizaci. Dynamická kamera, dlouhé záběry i sofistikovaný dialog tu fungovaly jako nástroje, jež TV epizodu povýšily na malý film. Úspěch nejen upevnil status autora jako showrunnera s autorským rukopisem, ale také ukázal, že seriál může mít stejnou výrazovou ambici jako kino.
Naopak ve filmu Caron demonstroval, jak pečlivá práce s postavou a hercem – vypilovaná v pravidelném seriálovém provozu – slouží jako páteř celovečerního dramatu. Tituly jako Clean and Sober nebo Picture Perfect staví na hereckém výkonu a precizní režii, která překládá televizní cit pro tempo a charakter do dvouhodinového oblouku. Tato oboustranná výměna dovedností se později promítla i do seriálů typu Medium, jež mísí procedurální strukturu s intimním psychologickým tónem.
Téma je tedy širší než jedno jméno: jde o prolínání filmové a televizní gramatiky, o roli showrunnera jako moderního autora a o to, jak se hvězdy i vyprávěcí postupy rodí na jedné straně a dozrávají na druhé. Příběh kolem jména Glen(n) Gordon připomíná, že hranice mezi obrazovkou a plátnem už dávno nejsou pevné – a právě v jejich průsečíku vznikají nejzajímavější díla.
Co by vás mohlo zajímat: Claire Friesen, Birkett Turton, Tess Degenstein, Erin Boyes
