Bernard Hill (1944)

Čas od času slýchám ledabyle znějící názory, které tvrdí, že Titanic (1997) kanadského režiséra Jamese Camerona není příliš dobrým filmem, ale pouhou přehlídkou pěkných efektů navlečených na tuctový příběh z červené knihovny. Vzhledem k faktu, že jsem si tento nákladný velkofilm vybral jako objekt zájmu pro následující řádky, asi nemusím nějak zevrubně rozvádět, jak moc s výše uvedeným tvrzením nesouhlasím.

Když se Gandalf vrátí z mrtvých po vítězství nad balrogem, jeho první kroky vedou do Edorasu, hlavního města Rohanu. Tam totiž čaroděj musí očistit krále Théodena od Sarumanova vlivu, aby se oslabená země mohla postavit hordám skurutů. Našeptávání Grímy Červivce totiž proměnilo panovníka ve slabého, nemocně vypadajícího starce.

Filmy postavené na romanci mají často problém udržet své mužské diváky v zaujetí. Protože se ale zpravidla nechtějí připravit o značnou část publika, zasazují často vztah dvou ústředních postav do atraktivních kulis a ozvláštňují klasickou dějovou linku neotřelými, často ryze komediálními motivy. Pojďme si připomenout několik případů, ve kterých to docela dobře fungovalo.