Kult hákového kříže jako temná studie nenávisti a proměny

Film Kult hákového kříže sleduje příběh Dereka, mladého muže, který po smrti otce propadne krajně pravicovým názorům a stane se přirozeným vůdcem místní skinheadské skupiny. Už v úvodu je patrné, že jeho bolest a vztek hledají jednoduché viníky. Snímek ale naznačuje, že za jeho proměnou nestojí jen osobní tragédie, ale také prostředí, v němž vyrůstal, zejména názory přejaté doma. Právě rodinné rozhovory pomáhají zasít rasistické myšlenky, i když film tuto cestu neukazuje vždy úplně přesvědčivě.

Nejvýraznější scény přinášejí obraz skupinové sounáležitosti

Nejsilnější a zároveň nejvíc znepokojivé jsou okamžiky, kdy film zachycuje fungování skinheadské party. Derek je pro ostatní charismatickou autoritou, která umí strhnout dav ostrými projevy. Skupinu pohání agrese, alkohol, drogy, tetování, tvrdá hudba i touha někam patřit. Film velmi přesně ukazuje, jak snadno nejistí lidé podlehnou pocitu, že jsou součástí něčeho většího a významnějšího.

Prostředí benátské části Los Angeles je vykresleno jako místo tiché války mezi jednotlivými komunitami. Nejde přitom jen o bělošské extremisty. Také další etnické skupiny drží pospolu a nahlížejí na okolí nepřátelsky. Nenávist se tak ve filmu neomezuje na jednu stranu, ale mění se v obecný stav společnosti, kde převládá kmenové myšlení a neochota vidět v druhých jednotlivce.

Práce s časem i obrazem podporuje napětí

Scénář Davida McKenny a režie Tonyho Kaye staví vyprávění na střídání černobílých a barevných pasáží. Minulost je snímána černobíle, zatímco přítomnost po Derekově propuštění z vězení dostává barevnou podobu. Tento kontrast pomáhá odlišit dvě etapy jeho života a současně dodává filmu zvláštní, téměř dokumentární naléhavost.

Ve vězení Derek postupně prochází proměnou. Z přesvědčeného rasisty se stává člověk, který zůstává stranou a začíná pochybovat o světě, jemuž dříve bezvýhradně věřil. K obratu přispěje i brutální zkušenost, která urychlí jeho vystřízlivění. Mezitím jeho mladší bratr Danny kráčí po podobné cestě. Přestože je nadaným studentem, stejně jako kdysi Derek podléhá extremistickému myšlení.

Morální oporu představuje učitel Sweeney

Jednou z klíčových postav je černošský učitel Sweeney, který se snaží oba bratry přivést k odpovědnosti a přemýšlení. Právě on tvoří etické těžiště filmu. Na rozdíl od mnoha jiných postav nepůsobí jen jako názorová protiváha, ale jako někdo, kdo opravdu chápe, jak destruktivní může být nenávist pro jednotlivce i celé okolí.

Film vyniká silou jednotlivých scén, působivou kamerou a hereckými výkony, ale ne vždy dokáže své velké téma rozvinout do stejně přesvědčivého celku.

Nedotažená proměna hlavního hrdiny

Přestože je film technicky i herecky velmi působivý, některé zásadní momenty zůstávají nedostatečně rozpracované. Nejvíc je to znát na Derekově pobytu ve vězení. Zpočátku se zdá, že mezi bělošskými vězni přirozeně zapadne, ale postupně zjišťuje, že i zde fungují pragmatické dohody mezi jednotlivými skupinami. Není však úplně jasné, co přesně v něm zlom vyvolá a proč některé konflikty eskalují právě v určitý okamžik.

Důležitou roli má také Derekův černošský spolupracovník z prádelny. Jejich kontakt pomalu narušuje Derekovy předsudky a přispívá k tomu, že začne druhé vnímat jinak. Film tu ale naráží na jistou nerovnováhu. Rasistické postoje jsou vyjádřeny velmi jasně, hlasitě a s přesnou argumentací, zatímco odpověď na ně bývá spíš nevýrazná. Chybí postava, která by stejně silně a přesvědčivě formulovala hodnoty tolerance, společného soužití a občanské odpovědnosti.

Výtečně natočené dílo které mohlo být ještě větší

Kult hákového kříže působí jako sled výrazných, dobře vystavěných scén, které mají obrovskou emoční sílu. Kamera dává místům téměř apokalyptický ráz a herecký výkon Edwarda Nortona a Edwarda Furlonga drží celý film pohromadě. Přesto zůstává dojem, že snímek mohl mířit ještě výš. Místy je až příliš patrné, jak je příběh sestrojen, a některé části jako by spěchaly k předem určenému vyústění.

Výsledkem je velmi dobrý a silný film, který dokáže zasáhnout a přimět k zamyšlení. Zároveň ale budí pocit, že v sobě nesl potenciál stát se skutečně mimořádným dílem. Právě tento rozpor je na něm možná nejzajímavější. Nejde o selhání, ale o snímek, který je působivý natolik, že člověk při sledování stále cítí, jak blízko měl k něčemu ještě výjimečnějšímu.

Zdroj: Roger Ebert, Filmožrouti, Rotten Tomatoes, Kinobox

Tomáš Rohlena

Jako šéfredaktor magazínu Filmožrouti.cz sleduje nejen dění na plátně, ale i zákulisí hereckého světa a hollywoodských produkcí.

Zobrazit celé bio