Nejnovější filmy sci-fi z roku 1968

Někde ve vesmíru přece musí být něco, co je lepší než člověk. Když se Charlton Heston a a další dva astronauti proberou z hluboké hybernace, zjistí, že jejich kosmická loď je zničena. Při útěku zjistí, že přistáli na planetě, na které žijí inteligentní opice. Heston je odchycen a uvězněn ve městě - zbytek posádky a později i několik opic se mu samozřejmě snaží pomoci z vězení uprchnout. To se nakonec podaří a všichni jsou volní, aby ale v samém závěru všichni zjistili strašnou věc...

Co si počít s největším zločincem v dějinách lidstva? Unesený český lékař, jenž se má stát Hitlerovým osobním lékařem, postupně zjišťuje, že bývalí němečtí důstojníci zachránili Hitlera jen proto, aby jej podrobovali nekončícímu psychickému trýznění, opakovaně inscenují nepřátelské přepady vrcholící odsouzením k smrti - však také zazní věta, že pouhý, jednorázový trest smrti je pro člověka obtíženého takovými vinami málo. Jenže lidumilný lékař s něčím takovým nesouhlasí, rozhodne se sám zkrátit vězňovo utrpení... Režisér Zbyněk Brynych, jenž se tématu nacismu věnoval i ve svých předchozích filmech (Transport z ráje), zde dospěl k málo přesvědčivé modelaci, která na jedné straně vykazuje rysy romantické smyšlenky s motivem svévolně uneseného lékaře v čele, na druhé straně koketuje se schematicky rozvrstvenými mravními dilematy, které posléze hrdina příběhu vyřeší jediným humánním činem, který v daném kontextu přichází do úvahy.

Příběh muže, který nechtěl prohrávat s myší. Charly Gordon (Cliff Robertson) je zaměstnán jako pomocník v malé bostonské pekárně a po práci chodí do večerní školy, kde se učí číst a psát. Má IQ 59 a jeho jednoduchý svět obsahuje ještě pravidelné vyjížďky turistickým autobusem, při nichž se seznamuje s historií města, a stejně také pravidelné kruté žertíky, jimž ho vystavují jeho "kamarádi" z pekárny. Charlyova usilovná snaha o sebezdokonalení však nepřináší viditelné výsledky. Na přímluvu učitelky z večerní školy Alice Kinianové (Claire Bloom) se podrobuje různým testům, ani ty však nesignalizují sebemenší pokrok.

Píše se rok 2001. Lety do vesmíru jsou samozřejmostí a pozvolné osídlování nejbližších planet a měsíců již také není nijak zvláštním jevem. Vědomosti o vesmíru však zatím nejsou tak hluboké, jak si mnozí představují a když se objeví něco prapodivného, o čem nikdo nic neví, je potřeba to, v zájmu zachování pořádku, utajit.