Film Báječná léta pod psa natočený v roce 1997 podle stejnojmenné knihy Michala Viewegha patří mezi nejvýraznější české snímky 90. let. Režisér Petr Nikolaev v něm zachytil nejen osobní drama jedné rodiny, ale i atmosféru normalizačního Československa, která se stala kulisou pro tragikomický příběh dospívání.
Příběh, který čerpá ze života
Hlavní postavou filmu je citlivý chlapec Kvido, jehož životní pouť začíná symbolicky při divadelním představení Čekání na Godota. Už tím se naznačuje, že jeho cesta nebude jednoduchá. Kvido je literárně nadaný, což ho dostává do problémů jak ve škole, tak později i v osobním životě. Film sleduje jeho růst v době, která byla mnohdy absurdní a nespravedlivá.
Výraznou linkou je příběh jeho otce, kterého ztvárnil Ondřej Vetchý. Ambiciózní, ale nepružný intelektuál se snaží zajistit rodinu, aniž by se zcela poddal režimu. Nakonec je však po návštěvě disidenta vyhozen z funkce a končí jako vrátný. Jeho sestup doprovázený psychickými problémy se promítá do atmosféry celé rodiny. Matku hraje Libuše Šafránková, která roli pojímá s jemností a zároveň pevností, typickou pro ženy své doby.
Trpký humor a silná nostalgie
Snímek sází na mix trpkého humoru a nostalgie. Retro styl je cítit nejen v kostýmech a kulisách, ale i ve vyznění mnoha scén. Autoři se nebojí ani vážnějších poloh a zachycují realitu doby s nečekanou citlivostí. Zajímavé je, že původně humorná kniha byla ve filmu záměrně ztišena, jak později uvedl i sám autor. Film se tak posunul směrem k rodinnému dramatu, které ale i přesto neztratilo ironii ani jistou lehkost.
Obsazení a herecké výkony
Vedle výtečné dvojice Vetchý–Šafránková zaujme i Vladimír Javorský v roli horlivého soudruha Šperka, který zosobňuje neústupný režim. Dospělého Kvida hraje Jakub Wehrenberg, malého pak Jan Zahálka – ten si mimochodem za svůj honorář koupil první počítač. Ve filmu se objevují i další výrazné herecké tváře jako Stanislav Zindulka, Viktor Preiss, Květa Fialová nebo Klára Botková.
Neviditelné detaily a skutečné lokace
Film se natáčel na více místech, například v Praze, Týnci nad Sázavou či Brodcích u Týnce, kde se nacházela i vrátnice, na níž Kvidův otec pracoval. Zajímavostí je, že scéna s Kvidovým narozením se odehrála v Divadle v Dlouhé, jehož interiér byl zničen při povodni v roce 2008. Film využívá i historické filmové ukázky – například ze Spalovače mrtvol nebo Kladiva na čarodějnice – které výborně zapadají do dobové atmosféry.
Náročné hledání správného tónu
Scénář měl zajímavou historii – jeho první verze napsal Petr Zelenka, další Josef Abrhám, než byl nakonec vybrán Jan Novák. Michal Viewegh k procesu přistoupil s respektem, i když přiznal, že by si leccos představoval jinak. Podle jeho slov je však těžké vytvořit vyváženou komedii, která přesto vypovídá o vážných tématech. A v tomto směru byl s výsledkem spokojený.
Bez Českého lva, ale s trvalou stopou
Přestože byl film nominován na šest Českých lvů (včetně nejlepšího filmu a hlavních hereckých výkonů), žádnou cenu nezískal. Přesto si získal srdce diváků a dodnes patří mezi nejznámější filmové adaptace české literatury. Navštívilo ho přes 340 tisíc diváků a vydělal více než 14 milionů korun.
Film, který nestárne
Báječná léta pod psa ukazují, že i v těžkých dobách lze najít lidskost, humor i lásku. Film díky své autenticitě a skvělému hereckému obsazení nestárne a stále oslovuje nové generace. Ačkoliv mapuje specifickou dobu, jeho příběh je univerzální – o rodině, dospívání, ztrátách i nadějích.
Aktuálně můžete film vidět dnes ve 20:10 na ČT1.
Zdroj: Wikipedia, ČSFD, autorský text
1 komentář
I když zrovna nepatřím mezi fanoušky Michala Viewegha jako autora ani jako veřejné osobnosti, musím uznat, že tohle dílo je opravdový klenot. Ondřej Vetchý a Libuše Šafránková tu předvádějí neuvěřitelně silné výkony – jejich příběh z doby, která rozhodně nebyla lehká, je dojemný, lidský a plný jemného humoru. Vladimír Javorský jako odporný papaláš a Vilma Cibulková v roli jeho manželky jsou přesní až mraziví. A nesmím zapomenout na skvělé výkony dalších – Vladimír Dlouhý, Marek “Kvído” Wehrenberg, odvážná Jitka Ježková, okouzlující babičky a dědečkové, Viktor Preiss jako tajuplný dramatik či Jiří Schmitzer coby psycholog v miniroli. Tahle mozaika skvělého herectví, chytrého scénáře a výtečné režie zanechává hluboký dojem. Rád na to vzpomínám – i když znovu prožít tu dobu by už asi nechtěl nikdo.