Jméno Theodor Pištěk propojuje český film s výtvarným uměním způsobem, který přesahuje hranice jednotlivých profesí i generací. Starší Theodor Pištěk se stal výraznou tváří éry předválečné kinematografie jako herec a režisér, mladší Theodor Pištěk proslul jako malíř a kostýmní výtvarník světového formátu. Na otcově straně je film vtělený do hereckého těla, na synově straně zase do materiálu, střihu a textury – do toho, co kamera vidí, když se herci stanou postavami.
Když Pištěk navrhuje kostýmy, nevytváří pouze dekoraci, ale dramatickou architekturu role. Silueta, pohyb látky v prostoru, zvuk šustění, kontrast materiálů – to vše se u něj mění v nástroj vyprávění. Vrcholným příkladem je jeho oscarová práce na filmu Amadeus Miloše Formana, kde spojil historickou věrnost s výtvarnou stylizací tak, aby kostým posouval rytmus scény a charakterizoval vztahy mezi postavami. U Pištěka se znalost dějin odívání pojí s citem pro filmovou optiku: co funguje na obraze, musí žít i v pohybu a světle.
Jeho malířské myšlení – důraz na přesnost, povrch, lesk a hmotu – se do filmu promítá jako smysl pro detail, který buduje dojem reality i mýtu zároveň. Není náhodou, že navrhl i uniformy Hradní stráže: stejná schopnost utvářet vizuální identitu přenáší filmovou monumentalitu do občanského prostoru. Pištěk tak ukazuje, že dialog filmu a výtvarného umění není jednosměrný; kostým může být dramaturgií, obraz pravidlem hry a textura pamětí doby.
Téma jménem Theodor Pištěk je tedy příběhem o autorství, které se neupíná jen k režisérům. Je to připomínka, že film stojí na viditelných i skrytých vrstvách – od hereckého gesta po šev na kabátě – a že právě tyto vrstvy rozhodují o tom, jak si budeme postavy pamatovat. V tom spočívá jeho trvalý odkaz pro českou i světovou kinematografii.
Co by vás mohlo zajímat: Blažena Holišová, Bohumil Hrabal, valmont, lid versus larry flint
