Jako filmový fanoušek se k Císařovu pekaři – Pekařovu císaři vracím znovu a znovu. Je to jeden z těch filmů, které si pustíte jen „na chvíli“ a najednou zjistíte, že sedíte u obrazovky až do konce, protože vás prostě vtáhne. Jan Werich ve dvojroli císaře Rudolfa II. a pekaře Matěje je natolik charismatický, že mu odpustíme i to, že si film s historií dělá, co chce. A že si s ní opravdu pohrává hodně. Tenhle snímek je sice pohádková veselohra, ale za jeho vznikem se skrývá mnohem divočejší příběh, než by se z televizní klasiky mohlo zdát.
Film který měl problémy už od prvních klapek
Málokdo ví, že původně měl film režírovat Jiří Krejčík. Právě on stál u zrodu projektu a podílel se i na scénáři. Jenže vztah mezi ním a Janem Werichem začal rychle skřípat. Werich byl plný nápadů, ale také měl velmi volný přístup k pracovní disciplíně. Často ponocoval, hrál večer v divadle a na plac přicházel unavený a bez nálady. Krejčík chtěl mít věci pod kontrolou, Werich naopak působil skoro jako producent i hlavní hvězda v jednom. Nakonec do toho vstoupila i politika a projekt převzal Martin Frič, jeden z největších profesionálů své doby. Film se tak vlastně znovu rozjel uprostřed práce a to je samo o sobě malý zázrak, že výsledek drží pohromadě.
Jan Werich jako herec i mocná postava v zákulisí
Werich nebyl jen představitelem hlavních rolí, ale také vedoucím tvůrčí skupiny. To mu dávalo obrovský vliv na obsazení, scénář i chod natáčení. Některé herecké volby tak byly víc výsledkem osobních sympatií než čistě uměleckého záměru. Typickým příkladem je obsazení hraběnky Stradové Marií Vášovou, které se dlouho řešilo a scénář se kvůli němu dokonce přepisoval. Podobně si Werich prosadil Františka Černého do role tajemného alchymisty Scotty. Vnímal ho jako svého „maskota“ a chtěl ho mít ve filmu za každou cenu.
Golem který nebyl člověk
Jednou z největších technických i symbolických zvláštností filmu je Golem. Poprvé v historii českého filmu tuto postavu nehrál herec v kostýmu, ale šlo o mechanickou konstrukci. Právě proto Golem působí tak zvláštně strnule a děsivě. Není to lidská bytost, ale něco mezi sochou a strojem, což vlastně perfektně odpovídá legendě. Když se dnes díváme na jeho chůzi a pohyby, možná se trochu usmějeme, ale tehdy šlo o skutečně odvážný trik.
Alchymie která nebyla jen filmovou kulisou
Praha Rudolfa II. byla ve filmu plná alchymistů, tajemných elixírů a laboratoří. A není to tak úplně výmysl. Skutečný Rudolf II. opravdu podporoval alchymisty a věřil v elixír mládí. Dokonce mu jeho osobní lékař připravil směs z desítek bylin, kterou panovník pravidelně užíval. Dnes bychom to možná nazvali bylinným likérem, ale tehdy šlo o seriózní pokus, jak prodloužit život a zachovat vitalitu. Není náhoda, že v Praze dnes existuje muzeum alchymie právě v domě, kde se podobné pokusy kdysi prováděly.
Film který se nelíbil ideologům
Neuvěřitelně zní i to, že film byl po dokončení na čas zakázán. Ministr kultury Zdeněk Nejedlý byl prý zděšen, že snímek dostatečně neoslavuje dělnickou třídu. V době, kdy měla kultura plnit ideologické zadání, byla pohádková veselohra o císaři, pekaři a Golemovi podezřelá. Film se tak dočasně nesměl promítat a jeho osud visel na vlásku. O to větší paradox je, že právě dnes je považován za jednu z největších klasik české kinematografie.
Historické nesmysly které mu rádi odpustíme
Když se na film podíváte očima historika, najdete v něm spoustu chyb. Rudolf II. ve skutečnosti nikdy nemohl vlastnit Monu Lisu, některé postavy se v reálných dějinách nikdy nepotkaly a v záběrech Prahy se objevují budovy, které tehdy ještě neexistovaly. Přesto to vůbec nevadí. Film nikdy neměl být učebnicí dějepisu, ale hravou pohádkou. Právě díky téhle volnosti mohl vzniknout svět, kde se alchymie, humor a lidskost míchají v jedinečný celek.
Hvězdné obsazení filmu
Kromě samotného Jana Wericha se ve filmu plném tehdejších a budoucích hvězd objevili například Nataša Gollová, Jiří Plachý, František Černý, Marie Vášová, Bohuš Záhorský, legenda prvorepublikového filmu a divadla Zdeněk Štěpánek, legendární herec a dabér František Filipovský, Václav Trégl, Lubomír Lipský, náš oskarový kostýmní výtvarník a scénograf Theodor Pištěk, Josef Kemr, Josef Hlinomaz, dcera hlavního protagonisty Jana Werichová, Miloš Kopecký nebo i pozdější věhlasná režisérka Věra Chytilová.
Proč tenhle film pořád funguje
Kouzlo Císařova pekaře – Pekařova císaře není jen v gagách a písničkách, ale hlavně v tom, že má srdce. Pekař Matěj je obyčejný člověk, který se náhodou ocitne v moci a ukáže, že zdravý rozum a spravedlnost jsou víc než intriky a titul. Jan Werich dokázal těmto myšlenkám dát lehkost i hloubku zároveň. A možná právě proto film přežil všechny cenzory, režimy i módní vlny. Když ho sledujeme dnes, pořád nás baví, dojímá a nutí přemýšlet. A to je na pohádku ten největší zázrak.
Zdroj: Filmožrouti, Wikipedia, Česká televize, ČSFD
1 komentář
Autor článku, vy-alchymil Kámen mudrců o Císařovu pekaři a Pekařovu císaři celkem dobře.. Ovšem pár závažných detailů mu uniklo.
1. Mohl zmínit třeba nejznámější přeobsazení Ireny Kačírkové Natašou Gollovou v roli Sirael.
2. Mohl třeba zmínit problematičnost závěrečné písně.
3. Rozhodně měl zmínit, že Mac Frič točil vědomě vlastně dvě verze – nicméně autorovi dám slevu, když řeknu, že z nepoužitých záběrů sestavil pro distribuci také tzv. jednodílnou verzi.
4. A asi by autora neubylo, kdyby nezmínil pozdější autorsko právní problémy kolem postavy Golema, v naší době.