Franz je jméno, které se překvapivě hluboko prolíná dějinami filmu a nese s sebou proměnlivý obraz středoevropské identity. Od literárních odkazů po konkrétní postavy na plátně se opakuje jako rezonující motiv zranitelnosti, viny i vzdoru. V německojazyčné tradici ho zosobňuje třeba Franz Biberkopf z monumentální adaptace Berlin Alexanderplatz, archetyp muže zmítaného chaosem doby. Rainer Werner Fassbinder navíc své antihrdiny často křtil na Franz a formoval tak drsný, avšak křehký portrét outsidera. A v populárních rakouských kostýmních filmech stojí v centru mýtu monarchie císař Franz Josef – obraz moci, která je současně idylou i klecí.
Současné evropské kino dává jménu nový puls díky herci Franzi Rogowskému. Jeho výrazná fyzičnost a citlivost k vnitřním konfliktům vytváří nezaměnitelnou stopu v dílech Christiana Petzolda (Transit, Undine), v tragickém romantismu Passages nebo ve vězeňském dramatu Great Freedom. Rogowskiho hrdinové jsou často v pohybu – doslova i metaforicky – a navazují na starší „franzovský“ rodokmen postav, které se odmítají smířit s jednoduchými odpověďmi a hledají průsmyk mezi láskou, historií a vinou.
Jméno Franz také odkazuje k Franzu Kafkovi, jehož „kafkovská“ nahodilost moci a úzkost z byrokracie inspirovala nesčetné filmové tvůrce a stala se kritickým pojmem. A i když Ozonův film se píše „Frantz“, sdílí s tímto jménem melancholii poválečné Evropy a otázky identity napříč hranicemi. Když se tedy ve filmových titulcích objeví Franz, často to značí setkání s napětím mezi dějinami a intimitou: s hrdiny, kteří se snaží přežít svou dobu, pochopit vlastní touhy a nalézt důstojnost v krajině, kde minulost nikdy zcela neutichá.
Co by vás mohlo zajímat: Charlie Kaufman, Josef Akiki, Idan Weiss, Emma Smetana
