Fantozzi v ráji představuje zvláštní průnik groteskní kancelářské satiry a jemně melancholické fantazie o posmrtném životě. Ikonický úředníček Ugo Fantozzi tu překračuje hranice všedních trapasů a dotýká se tématu, které film často zpracovává skrze humor: co zůstane z člověka, jeho snů a iluzí, když se rozsvítí světlo posledního dne. Ráj se stává méně místem blaženosti a více zrcadlem pozemského světa – místem, kde malý člověk znovu naráží na absurdní byrokracii, společenské rituály a vlastní slabosti.
Film rozvíjí Fantozziho typickou dráhu mezi ponížením a něhou: konfrontace s konečností ho popostrčí k bilanci, k odkládání ostychu i k odvážnějším gestům, která jsou zároveň dojemná i směšná. V jeho vztahu ke slečně Silvani i v koloběhu rodinných nedorozumění se mísí touha po opravdovosti s neschopností vytrvat. Ráj jako metafora tu neodměňuje, nýbrž odhaluje – ukazuje, jak hluboko v nás sedí přijaté role, zvyky a strachy, a že instituce moci si nacházejí cestu i do míst, kde bychom čekali spásu.
Z filmového hlediska snímek pracuje s kontrastem šedivé každodennosti a oslnivého kýče nebes, se slapstickovou fyzičností i hořkosladkým podtónem, jenž dává karikatuře lidskou váhu. Fantozziho svět je přepjatý, ale důvěrně známý: smějeme se přehánění, a přesto v něm poznáváme vlastní kompromisy. Téma, které se prolíná celou sérií a vrcholí zde, je smíření: ne hrdinské vítězství, nýbrž tichý souhlas, že život je spleť omylů a malých radostí – a že právě smích bývá tím nejlidštějším způsobem, jak se s tím smířit s koncem.
Co by vás mohlo zajímat: Nesnáze pana účetního, Superúčetní, Pan účetní jde do důchodu, Návrat pana účetního
