Dolly

Dolly je pojízdná plošina pro kameru, která umožňuje plynulé horizontální přibližování, vzdalování nebo jízdu do strany. Na rozdíl od prostého zoomu mění skutečnou polohu kamery v prostoru, a tedy i perspektivu a vztahy mezi popředím a pozadím. Právě proto patří dolly shot mezi nejvýraznější filmové nástroje: vytváří dojem přítomnosti, vtahuje diváka do dění a dokáže nenápadně vést jeho pozornost napříč mizanscénou, aniž by rušila vyprávění.
Psychologie jízdy je silná: jemný push-in zintimňuje dialog, odjíždějící kamera podtrhne osamění postavy, boční jízda zdůrazní rytmus akce a parallax dodá hloubku scéně. Na kolejích se pohybuje stabilněji než ruční kamera a jinak než steadicam – dolly vytváří precizní, lineární dráhu s bohatým prostorovým vjemem. V kombinaci s širším objektivem zvýrazní vrstvení prostoru, s delším sklem naopak „stlačí“ plán a propůjčí scéně tísnivost či eleganci, podle potřeb žánru.
Za hladkým záběrem stojí tým: operátor, grip a ostřič, kteří sladí rychlost, ostření i choreografii herců. Koleje se vyrovnávají klíny a podložkami, doorway či crab dolly manévrují v těsných interiérech, moderní motorizované vozíky přinášejí opakovatelnost. Dobré blokování a světlo jsou klíčové – jízda odhaluje i to, co mělo zůstat mimo záběr, a proto se pečlivě plánuje kompozice, maskování techniky i práce s rekvizitami.
Ikonickým trikem je dolly zoom (tzv. Vertigo efekt), kdy se kamera fyzicky přibližuje a současně zoomuje opačným směrem; perspektiva se mění, zatímco velikost subjektu zůstává podobná, což vyvolá zneklidňující pocit. V digitální době dolly doplňují slidery, robotické hlavy a virtuální produkce, ale princip zůstává: řízeným pohybem kamery vyprávět. Když je použita s citem, dolly není jen technika – je to dramatický jazyk, který umožňuje divákovi doslova vklouznout do filmového světa.