Andrej Hryc patří k těm tvářím slovensko‑české kinematografie, které propojují film se společenskou zkušeností celých generací. V jeho filmografii se opakovaně vrací motiv moci a svědomí: od historických dramat přes satirické alegorie až po syrové krimi. Hryc dokázal naplnit postavy autorit a outsiderů konkrétní lidskostí i neklidem doby – ať šlo o muže s odznakem, podnikatele nové éry nebo šéfa podsvětí. Díky jeho charismatu získávaly filmy přesah: vyprávění o jedinci se stávalo obrazem proměn společnosti po pádu totality.
Jeho výrazná fyziognomie a hlas sloužily jako spolehlivý kompas pro filmaře, kteří hledali hranici mezi řádem a chaosem. V dílech mapujících poválečná traumata i divoká devadesátá léta Hryc zosobňoval napětí, v němž se střetává pragmatismus s morálkou. Divákovi tak otevíral prostor přemýšlet, jak se rodí nová pravidla a kdo je píše. Od satirických poloh typu Rivers of Babylon po historické rekonstrukce, jaké zná české i slovenské publikum, byl spolehlivým středobodem scén, které nesly společenskou paměť.
Jako producent a výrazná osobnost audiovize chápal, že film je nejen umění, ale i infrastruktura svobody: podpora nezávislých projektů, přeshraničních koprodukcí a nových hlasů mu byla vlastní. Andrej Hryc tak zanechal víc než galerii nezapomenutelných rolí – zanechal most mezi kinematografií a realitou, který pomáhá mladším tvůrcům i divákům číst naši historii bez iluzí, ale s empatií.
Co by vás mohlo zajímat: Sagvan Tofi, Ladislav Potměšil, Beata Andraszewicz, Ladislav Županič
