Davy Jones (1945)

Technologie motion capture si během let získala značnou popularitu. A není divu – herec si obleče speciální kostým, nechá si potečkovat obličej a náhle může zahrát skoro jakoukoli bytost od draka přes skřeta až po humanoidní chobotnici. Divák pak ale leckdy vůbec netuší, kdo se vlastně pod počítačovými efekty skrývá, zvlášť když třeba kouká na dabovanou verzi.

Nově víme, že se chystají hned dva další filmy pod značkou Pirátů z Karibiku. Akční série se ale v kinech neukázala už tři roky a i na premiéru nadcházejících snímků si ještě nějakou tu chvíli počkáme. Proto jsme se rozhodli ukrátit si čekání aspoň žebříčkem těch doposud nejlepších momentů z dosavadních pěti karibských příběhů.

Barbossa padl, Černá perla se vrátila kapitánovi Jackovi Sparrowovi a Will s Elizabeth plánovali svatbu. Zdálo se, že příběh Pirátů z Karibiku klidně může úvodním snímkem i skončit. Film ale vydělal slušný balík a tvůrci stále schovávali v rukávu pár zajímavých nápadů.

Studio Disney podle všeho moc netuší, co si počít se svou úspěšnou značkou Piráti z Karibiku. Nejdřív tvůrci tvrdili, že se obejdnou úplně bez hlavní hvězdy Johnnyho Deppa   a ušetří tak závratnou sumu za hercům plat, nedávno se pak šuškalo, že se Sparrow přeci jen vrátí. Podle nejnovějších zpráv ale sérii přeci jen čeká reboot.

Mezi filmovými fanoušky panuje poměrně široká shoda, že první díl Pirátů z Karibiku s podtitulem Prokletí Černé perly 83 % fakt stojí za zhlédnutí. Truhla mrtvého muže 74 % se ale setkala už s rozpačitějším přijetím a po premiéře Na konci světa 66 % se série třeba na ČSFD definitivně propadla do modrých barev. My se ale pokusíme v Ďáblově advokátovi tento snímek aspoň trochu obhájit.

Vybrat ze všech těch úžasných filmových příšer jenom deset není vůbec jednoduché. Proto jsme se zaměřili na ty, které v nás zkrátka po zhlédnutí filmu z nějakého důvodu zanechaly hluboký dojem. Buďto nás vyděsily, nebo třeba zaujaly dříve neviděným designem.

Napínavá finální bitva je v ideálním případě dramatickou tečkou za skvělým filmem, ze které jenom kape napětí. Zvlášť pak, pokud točíte snímek z fantasy prostředí a můžete využít služeb všemožných obřích monster, efektní magie a gigantických šiků přikrčených zrůdiček. I přesto se až příliš často stává, že filmaři nedovedou diváka uspokojit a místo velkolepého finále natočí nějakou nudnou, nepřehlednou CGI mazanici.

Mrzí nás, když umře naše oblíbená postava. Mrzí nás dvojnásob, když zemře naprosto zbytečně. I to se naneštěstí občas stává – scénáristům se zkrátka přestane postava hodit v příběhu a tak ji zabijí, leckdy úplně mimo záběr.

Nejspíš žádný žijící skladatel (s čestnou výjimkou Johna Williamse  ) není autorem tolika oblíbených filmových soundtracků jako Hans Zimmer  . Ten každý rok stihne hned několik velkých projektů, často pro obří blockbustery těch největších hollywoodských studií. Právě z nich jsme vybrali dnešní desítku, která oblaží vaše uši i vaši mysl.

Od obřího úspěchu trilogie Pán prstenů začaly fantasy filmy růst jako houby po dešti. Smutnou pravdou však zůstává, že se valná většina z nich svému slavnému předchůdci kvalitativně ani trochu neblíží. Vlastně bychom se klidně vsadili, že už jste na některé z nich dávno zapomněli.

Říká se, že ďábel je v detailech. Můžete natočit sebelepší film – pokud vás ale zradí nějaký nežádoucí člen štábu v pozadí nebo třeba nerealisticky působící počítačový efekt, iluze se zbortí jako domek z karet. Tím víc potěší, když někteří tvůrci myslí právě i na takřka nepostřehnutelné součásti svého díla a schovají do nich něco nečekaného, chytrého nebo třeba vtipného.

V polovině sedmdesátých let hledal mladý režisér ve filmovém studiu 20th Century Fox trikaře pro svůj nový film, který měl obsahovat efekty, jaké svět dosud neviděl. Štěstí mu ale nepřálo – příslušné oddělení už tou dobou vůbec nefungovalo. Režisér proto vyrukoval s odvážným plánem: dal dohromady skupinu vysokoškolských studentů, umělců a techniků a poslal je do kalifornského skladiště, aby pracovali na jeho snímku.