Nejnovější filmy z roku 2016 DocAlliance Films

Celovečerní hudební dokumentární film nahlíží ve sledu absurdních obrazů do životů tří mimořádných jazzmanů: trumpetisty Laca Décziho, saxofonisty Ľubomíra Tamaškoviče a kontrabasisty Jána Jankejeho, kteří kdysi uprchli ze Sověty okupovaného Československa na západ, kde zazářili po boku renomovaných světových hudebníků a pustili se do jazzové války proti popu. Film režisérů Filipa Remundy a Roberta Kirchhoffa vypráví o křehké pomíjivosti slávy, která se tolik podobá páře, jež se tiše objeví a zase zmizí nad tekoucí řekou...

Rok 1945, Stalinova moc ovládá Polsko. Slavný malíř Wladyslaw Strzeminski odmítne dělat umělecké kompromisy a sloužit doktríně socialistického realismu. Je pronásledovaný, vyloučený z univerzity, jeho obrazy jsou strhány ze zdí muzeí. S pomocí některých svých studentů začne bojovat proti komunistické straně a stává se symbolem uměleckého odporu proti tyranii.

Patrně nejznámější český cestovatel současnosti Dan Přibáň podnikl svou dosud nejnáročnější expedici. Posádky dvou žlutých trabantů, polského Fiatu neboli malucha, čezety, jawy a dokonce i dvou invalidních vozíků vyrazily z australského Perthu, a během půlroční dobrodružné výpravy projely Východní Timor, Indonésii, Malajsii a Thajsko.(Aerofilms)

Vše začíná v noci, tři mladí surfaři na bouřlivém moři. O několik hodin později, po cestě domů, dochází k nehodě. Vše je zcela závislé na životě v nemocnici v Le Havre, Simonova existence je jenom iluzí. Mezitím v Paříži čeká žena transplantaci orgánu, který jí dá nový život....

Příběh o jednotlivci vždy překračujícím čáru zavedeného slušného chování. Je to filmař a tato výlučnost ho dostane do aktivní účasti na osudech Česka. V osudovém roce '68 měli Češi v Cannes v hlavní soutěži tři filmy. Jejich očekávané vítězství však bylo zmařeno pseudorevolucí francouzských filmařů. Invaze 1968, sešup ze slávy a úspěchu a nucený exil. Marné hledání lásky v USA. V zemi, kde správná adresa a výše bankovního konta je nade vše. Co Čech, to muzikant a muzikantem je i filmař, který se jako Švanda dudák vrací domů, do rodné Prahy k milovanému filmu.

Ředitelka základní školy svolává mimořádnou rodičovskou schůzi, neboť o zdánlivě empatické a laskavě vyhlížející třídní učitelce Drazděchové se říká, že prostřednictvím svých žáků manipuluje jejich rodiči. S jistotou zrežírované drama je sice zasazeno do éry pozdní československé normalizace, plastická studie patologické manipulativnosti má však univerzální platnost.

Krásný letní den. Zahrada. Terasa. Muž a žena sedí u stolu pod stromy, okolo nich proudí lehký, letní vánek. V nekonečné dáli, za rozlehlou plání, se rýsuje silueta Paříže. Rozhovor začíná. Mezi ženou a mužem křižují otázky i odpovědi. O sexuálních zkušenostech, o dětství a vzpomínkách, o podstatě léta, o rozdílech mezi mužem a ženou, mezi ženskou perspektivou a mužským vnímáním. V domě přiléhajícím k terase sedí spisovatel představující si tento dialog a píše. Nebo je to naopak? Je možné, že mu ve skutečnosti dvojice z terasy diktuje tento dlouhý, závěrečný rozhovor mezi mužem a ženou a Nick Cave mu k tomu hraje na piano?

Anne se ve svém životě ocitla na křižovatce. Dlouhá léta je vdaná za úspěšného, ale nevšímavého filmového producenta. Obrat v jejím životě nastane, když se s obchodním partnerem svého manželka vydává autem z Cannes do Paříže. Plánovaná sedmihodinová jízda se mění v dvoudenní dobrodružství plné nečekaných odboček, dobrého jídla, vína, humoru a romantiky, které Anne dodá novou energii a radost ze života.

Anglický venkov roku 1865. Katherine je donucena ke sňatku z rozumu s postarším velkostatkářem. Lásku v ní však dokáže probudit mladý nádeník, jenž na statku pracuje. Silný cit v ní rozdmýchá obrovskou sílu a Katherine se rozhodne vzít osud do svých rukou za každou cenu.

V počátku 90. let došlo k významným společenským změnám a otevřelo se spoustu nových příležitostí. Čtyři hlavní postavy různých věkových kategorií, které si to uvědomují a touží po naplnění svého života, hrají klíčovou roli ve filmu jednoho z nejvýznamnějších současných polských filmařů. Film vyniká dokonale zachycenými okamžiky intenzivní, bolestivé touhy po lásce a intimnosti a precizně zvládnutou kamerou Olega Mutua. Na letošním Berlinale získal stříbrného medvěda za nejlepší scénář. (51. KVIFF)

Malíř a grafik Egon Schiele byl jedním z nejprovokativnějších vídeňských umělců začátku 20. století. Doby, během níž se pomalu a téměř nepozorovaně chýlila ke konci jedna velká dějinná éra. Doby, kdy se v kultuře a ve výtvarném umění snad nejvýrazněji začaly bouřlivě prosazovat zcela nové směry. Návštěvníci galerií byli poprvé vystaveni troufalé tvorbě expresionistů a kubistů, objevují se i první abstraktní díla. A do veřejného prostoru, díky tvůrcům jako byl Schiele, vstoupila erotika. Mladý Egon Schiele je zpočátku fascinován secesí a tvorbou svého krajana Gustava Klimta, ale brzy nachází vlastní výrazové prostředky v expresionismu a odvážných aktech. Jeho hlavní inspirací jsou krásné a mladé ženy. A jsou zásadními múzami nejen jeho tvorby, ale i života. Osudový vliv na něj mají ale jen dvě – jeho sestra a první múza Gerti a mladičká Wally, pravděpodobně Schieleho jediná pravá láska, kterou zvěčnil ve svém slavném obraze „Smrt a dívka“.

Budoucí hvězda evropských kabaretů éry Belle Epoque Loïe Fullerová se narodila na americkém Středozápadě a nic z jejího původu nepředurčovalo tuto farmářskou dcerku k tomu, že jednou bude tančit v pařížské Opeře. Ale stalo se. Skryta v metrech hedvábí, paže prodloužené dlouhými dřevěnými tyčemi, Loie znovu objevuje své tělo na jevišti a uchvacuje publikum každý večer o trochu víc svým revolučním Serpentinovým tancem. Oslní celé město a stane se ikonou, zářícím symbolem jedné generace. Významní obdivovatelé jí padají k nohám: Toulouse-Lautrec, bratři Lumierové, Rodin. Dokonce i když jí hrozí, že si fyzickou námahou zničí záda, i když jí záře reflektorů spaluje oči, nic ji nezastaví v touze stále zdokonalovat své umění. Až setkání s Isadorou Duncanovou – mladou tanečnicí bažící po slávě – přivede tuto ikonu z počátku 20. století k pádu...

Lída Baarová, herečka, pro kterou byla její krása největším darem i prokletím zároveň. Mladá a atraktivní dívka se rychle stala největší československou filmovou hvězdou a dokázala si podmanit i nejobávanější muže své doby. Vztah s ministrem říšské propagandy Josephem Goebbelsem z ní však obratem učinil národního nepřítele a symbol kolaborantství.

Paterson (Adam Driver) je řidič autobusu ve stejnojmenném městečku Paterson. Každý Patersonův den je zdánlivě stejný jako ten předešlý: projíždí trasou své linky, pozoruje město ubíhající před čelním sklem a poslouchá úryvky rozhovorů. Píše básně do notýsku, jde na procházku se psem, zastaví se v baru vždy jen na jedno pivo a přichází domů za svou ženou Laurou (Golshifteh Farahani). Život Laury je pravým opakem – vše v něm se neustále mění a každý den přináší nové sny a nápady. Paterson a Laura se vzájemně milují a podporují: on jí pomáhá realizovat nejnovější plány, ona obdivuje jeho básnické nadání. Film je příběhem vítězství a porážek všedního dne a krásy, která se skrývá i v těch nejmenších detailech. (oficiální text distributora)

Polina (Anastasia Shevtsova) se už jako malá holčička stala žákyní profesora Bojinského, významného učitele klasického tance a přísného perfekcionisty. Ten ji od prvních tanečních kroků směřuje na dráhu klasické ruské baletky a Polina je na nejlepší cestě stát se členkou baletního souboru prestižního moskevského Velkého divadla. Ale když se jednoho dne zúčastní představení francouzského souboru moderního výrazového tance, nečekaně ji to rozruší a rozhodí. Zažije totiž umělecký šok, který ji naprosto vykolejí a změní její dosavadní život. Tímto okamžikem končí vše, v co dosud věřila a o co usilovala. Vzdává se nadějných začátků na prestižní, ale konzervativní scéně Velkého divadla a odcestuje do Francie, do Aix-en-Provence k slavné choreografce Lirii Elsaj (Juliette Binoche). Zarputilost, odhodlání a tvrdá práce Polinu postupně přivedou až k posedlosti tancem, přesto se nedokáže prosadit...

Film Já, Olga Hepnarová je příběhem mladé ženy, která v roce 1973 nasedla do nákladního auta a v centru Prahy zabila 8 lidí. Svůj čin považovala za akt pomsty společnosti, která jí podle ní celý život ubližovala, a v roce 1975 byla jako poslední žena na území Československa popravena. Snímek je existenciálním dramatem Olgy Hepnarové, je příběhem osamělého člověka vymezujícího se proti většinové společnosti, příběhem, který vyústí v tragédii a nemá vítěze ani poraženého. Film nabízí pohled na traumatický život i čin hlavní hrdinky z určitého odstupu tak, aby se emotivně na stranu Olgy Hepnarové neklonil. Film je současně i dramatem lidí z okolí Olgy Hepnarové a snaží se najít příčiny jejího strašného agresivního aktu.