V polovině devadesátých let se Jean-Claude Van Damme rozhodl udělat krok, který od něj diváci do té doby neznali. Akční hvězda, proslavená turnajovými souboji, kopy a fyzickou obratností, se poprvé postavila také za kameru. Výsledkem byl film Souboj cti (The Quest) z roku 1996, který neměl být jen další bojovou podívanou, ale ambiciózně pojatým dobrodružstvím s mezinárodním rozměrem a výraznějším příběhem.
Pro mnoho diváků však snímek působil nápadně povědomě. Podobně jako v Krvavém sportu totiž Van Damme znovu ztvárnil západního bojovníka, který míří do Asie na tajný turnaj bojových umění. Jenže tentokrát chtěl nabídnout větší podívanou, stylizovanější svět a dobrodružnější tón.
Stopy Krvavého sportu byly nepřehlédnutelné
Právě Krvavý sport udělal z Van Damma hvězdu a základní motiv tajného turnaje se pro něj stal klíčovou inspirací. Souboj cti si ponechal mnoho známých prvků. Opět sledujeme cizince, který se dostává do exotického prostředí, kde se utkávají zápasníci z různých koutů světa. Každý reprezentuje jiný styl boje a cílem je získat vzácnou trofej. Nechybí ani finální soupeř v roli téměř neporazitelného obra, proti němuž hlavní hrdina působí jako outsider.
Van Damme ale nechtěl natočit prostou kopii svého staršího hitu. Film vnímal jako osobní vyjádření a do jisté míry také jako rozloučení s obdobím, které z něj udělalo hvězdu akčního žánru. V té době navíc procházel složitým obdobím, kdy se mluvilo o jeho osobních problémech i závislostech. O to víc pro něj Souboj cti představoval šanci vytvořit něco většího a smysluplnějšího.
Od prvního nápadu k problémovému vzniku
Kořeny filmu sahají k dřívějšímu scénáři spojenému s odkazem Krvavý sport. Na jeho základu se postupně vyvinul projekt, který se zpočátku připravoval pod jiným názvem. V průběhu vývoje se však objevily právní i produkční komplikace. Frank Dux, jehož jméno bylo s Bloodsportem dlouhodobě spojeno, se s Van Dammem dostal do sporu kvůli autorským právům a finančním nárokům. Výsledkem bylo uznání jeho podílu na příběhu, zatímco samotný scénář nesli jiní autoři.
Produkce navíc několikrát měnila zázemí. Původní plány narušily finanční potíže a celý projekt se přesunul pod novou společnost producenta Moshe Diamanta. Právě tehdy vznikl definitivní název Souboj cti. Přestože šlo o Van Dammův srdeční projekt, zpočátku nepočítal s tím, že bude režírovat. Uvažovalo se o jiných tvůrcích, ale nakonec zůstala režie na něm.
Dobrodružný styl místo syrové brutality
Van Damme chtěl, aby film působil jako návrat ke klasickým dobrodružstvím. Děj zasadil do dvacátých let a přidal cestování po světě, tajemnou atmosféru i výraznější ansámbl postav. Díky tomu má Souboj cti odlišnou náladu než Krvavý sport. Místo syrového turnajového dramatu připomíná spíše dobrodružný pulp film s bojovými scénami.
Výraznou posilou obsazení byl Roger Moore jako okouzlující obchodník se zbraněmi a hazardní hráč Lord Edgar Dobbs. Jeho přítomnost dodala filmu lehkost a zároveň prestiž, protože pro Van Damma šlo při režijním debutu o velmi cenné jméno.
Také samotné souboje byly pojaté jinak než dříve. Film mířil na širší publikum a násilí bylo podstatně umírněnější. Místo drsnosti dostala přednost choreografie, okázalost a pestrost jednotlivých stylů.
Natáčení provázely chaos a napětí
Velké ambice ale narážely na realitu. Podle výpovědí lidí z produkce bylo natáčení špatně organizované a Van Damme často chodil pozdě. Tlak na dokončení filmu vedl k nespokojenosti štábu a část pracovníků musela údajně zůstávat přesčas bez odpovídající odměny. Situace byla natolik vypjatá, že hrozila i stávka.
Souboj cti ukázal, že silná vize sama o sobě nestačí, pokud ji neprovází pevné vedení a zvládnutá produkce.
Někteří členové týmu se domnívali, že Van Damme jako režisér ještě neměl dost zkušeností a velkou část praktické práce nesli jiní spolupracovníci. Objevovaly se také neshody ohledně podoby akčních scén a výběru konkrétních bojových prvků.
Výsledek nebyl propadák, ale ani naplněný sen
Přes všechny potíže film nedopadl katastrofálně. Je na něm vidět snaha o větší epiku, i když omezený rozpočet nedovolil uskutečnit vše, co si Van Damme představoval. Některé nákladnější scény musely být vyškrtnuty a celkově je znát, že filmu chybí více prostoru k rozvinutí.
První polovina funguje jako svižné dobrodružství s cestováním a pestrými lokacemi. Ve druhé části se pozornost přesouvá téměř výhradně k turnaji. Zde film volí neobvyklý přístup, protože se snaží ukázat celé klání namísto toho, aby většinu zápasů shrnul rychlou montáží. Kvůli krátké stopáži však jednotlivé souboje působí velmi stručně. Přesto některé z nich zaujmou, hlavně díky různorodosti stylů a exotickému koloritu.
Skromný úspěch a pozdní příjezd do měnícího se žánru
Souboj cti si v kinech nevedl vyloženě špatně a celosvětově utržil slušnou částku. Přesto přišel v době, kdy se akční a bojový film začínal měnit. Hollywood více vstřebával asijské vlivy, uspěl Mortal Kombat a americké publikum si stále silněji získával Jackie Chan. V tomto prostředí už Van Dammův tradiční styl nepůsobil tak svěže jako dřív.
Souboj cti tak zůstal filmem mezi dvěma světy, mezi staromódním dobrodružstvím a modernějším pojetím bojové akce. Není to vrchol Van Dammovy kariéry, ale je to zajímavý a upřímně míněný pokus vytvořit osobnější, velkolepější poctu éře, z níž vzešel. Právě proto má snímek i po letech své kouzlo, i když nikdy zcela nenaplnil potenciál, který do něj jeho tvůrce vložil.
Zdroj: JoBlo
