Byl to tuším režisér Francois Truffaut, kdo prohlásil, že není možné natočit dobrý protiválečný film, protože všechny válečné filmy v sobě skýtají pulzující akci a mají smysl pro dobrodružství, což způsobuje, že samotný boj vnímá divák jako zdroj zábavy. Inu, Truffaut neměl nikdy možnost vidět skličující Četu (1987) od Olivera Stonea, ani velkolepě pojatý epos Zachraňte vojína Ryana (1998), za nímž stojí Steven Spielberg. Možná, že pak by svůj názor trochu poupravil.
Filmy s válečnou tématikou jsou nedílnou součástí světové kinematografie a je úplně jedno, zdali se drží reality nebo fikce. Kromě zobrazování masivních konfliktů probíhajících na pozadí pradávné minulosti, futuristicky pojatých válek ze vzdálené budoucnosti a fantasy výjevům, v nichž mezi sebou svádí opulentní bitvy magické bytosti, se filmaři soustředí především na tři zásadní období z našich novodobých dějin. Tedy první světovou válku, následovanou druhou a válkou ve Vietnamu. Na každý z těchto konfliktů připadá bezpočet filmů, které nezřídka patří mezi to nejlepší, co kinematografie nabízí. Na západní frontě klid (1979) je do dnešních dní nejzdařilejším pokusem o adaptaci stejnojmenné novely z pera Ericha Maria Remarqua a předhazuje nám skličující sondu do hlubin zákopových bojů. Takový Stalingrad (1993) si zase vzal za cíl ukázat nám konflikt z pohledu Třetí říše. No a pokud jde vietnamskou válku, automaticky mě jako první napadne zmiňovaná Četa, která dala světu jasně najevo, že první obětí války je nevinnost.
Spielberg si jakožto potomek židovských rodičů, podával nacisty už ve filmu Dobyvatelé ztracené archy (1981). Na vážnější strunu si ale zahrál až v souvislosti postavou Oskara Schindlera. Moravského obchodníka německé národnosti, který zachránil dvanáct set Židů před krutým osudem v koncentračních táborech. Zatímco Schindlerův seznam (1993) byl trochu přibarveným, leč nádherným dramatem útočícím na city, snímek Zachraňte vojína Ryana nám dokonalým způsobem zprostředkoval hrůzy, které na bojišti probíhají a účinně se zabýval i otázkou ceny lidského života. Kromě toho také přinesl pravděpodobně nejrealističtěji natočenou bojovou scénu filmové historie. Tak tedy vzhůru do minulosti!
Omaha Beach
Obrovské bitvy se dle nepsaných pravidel hollywoodské mytologie vždy opíraly o činy jednotlivých hrdinů. Ve více než třicetiminutovém prologu filmu Zachraňte vojína Ryana sledujeme tisíce hrůzou ochromených mužů, kteří v drtivé většině patří mezi bojem nepolíbené nováčky. Snahou těchto mužů vystavených zdrcující německé palbě, nebylo zachránit nějakého vojína Ryana, ale zachránit si vlastní život.
Vylodění spojeneckých sil na pláži Omaha v bitvě o Normandii, patří k nejintenzivnějším a technicky nejdokonalejším sekvencím, jaké do dnešních dnů Steven Spielberg natočil. Jedním z důvodů, proč je tato pasáž tak nezapomenutelná, spočívá v absolutním ponoření do válečného šílenství. Jde o vysoce funkční princip, jaký Spielberg používá k propagaci své protiválečné ideologie a používá jej napříč celým filmem. Během raných fází na pláži se vyloďovací síly ani německý nepřítel nikdy nepotkají. Jde jen o obrovské masy bezejmenných lidí, kteří dostali rozkaz střílet po sobě tak dlouho, dokud jedna strana nezničí tu druhou. Průvodcem po pláži je nám kapitán John H. Miller (Tom Hanks), od něhož se kamera takřka nikdy neodtrhne. Naopak. Roztřesené oko objektivu se ho drží jako klíště a my sledujeme, jak značná část Millerovy jednotky krvácí, trpí a umírá těmi nejpříšernějšími způsoby. Kameraman Janusz Kaminski vnáší do scény prvek zpravodajství, který se ale topí v chaosu. Nervní těkání objektivu odráží duševní stav vojáků, pro něž představovalo vylodění strukturovanou koláž složenou ze zmatku, dezorientace, bláta, krve a zvratků.
Na několika místech exploduje v blízkosti Millera granát. V ten okamžik se okolní ruchy utlumí, do popředí vstoupí vysokofrekvenční zvuk evokující pískání v uších a čas mírně zpomalý tempo, čímž ještě více vyniknou hypnoticky nasnímané obrazy zmaru a utrpení. Například voják, který zmateně chodí po bojišti, rozhlíží se, pak ze země sebere svou ustřelenou paži a odbíhá s ní pryč, jako by mu snad ještě měla být k užitku. Navzdory těmto okamžikům je scéna v neustálém pohybu a tlačí postavy vpřed až do okamžiku, kdy bitva zdárně vrcholí. Iluze toho, že je divák vojákem a účastní se reálné války, je dokonalá. Spielberg vzdoruje tradičním hollywoodským pravidlům a na místo heroismu přináší násilí, vyvržené vnitřnosti, chaos a potoky krve.
Jistě, válečné filmy obsahovaly vždy prvky brutality a násilí, neboť bez nich by byl předobraz bitev neúplný. To, v čem se však Spielberg odchyluje od letitých tradic, je absence jakékoliv umělé dramatizace. V jeho vizi neexistují žádné stylizované pózy. Vojáci tu umírají bez potlesku, bez uznání a kamera si jich sotva kdy všimne, navzdory skutečnosti, že přicházejí o končetiny a svírají se v křečích na zemi. Jsou to skuteční lidé vystavení devastujícím účinkům války, aniž by jejich hrůzná smrt nějak souvisela s hlavní dějovou zápletkou. Tím, že se Spielberg vyhnul senzacechtivému zobrazení válčení, umožnil divákům prožít intenzivní pocit hrůzy, který zavrhuje myšlenku o strojené vykonstruovanosti filmu.
Osm za jednoho
Prolog s vyloděním, který svým rozsahem připomíná malý film ve filmu, je důležitý pro vymezení vzdálenosti mezi těmi, jež dávají rozkazy a těmi, kteří je plní. Náčelník generálního štábu George C. Marshalla (Harve Presnell), pro kterého je válka spíše státnickou záležitostí, vydá z pohodlí své washingtonské kanceláře příkaz, aby kapitán Miller a jeho muži našli hluboko ve francouzském vnitrozemí jistého vojína Ryana a odvedli ho domů. Ačkoliv poradci zpochybňují moudrost rozhodnutí Marshalla, ten si neochvějně stojí za svým. Velmi si totiž cení dopisu, kterým Abraham Lincoln utěšoval jistou paní Bixbyovou z Bostonu, neboť tato žena přišla během občanské války o všechny syny. Matce Jamese Francise Ryana už druhá světová válka vzala tři syny a Francis je poslední. Mise na jeho záchranu poslouží propagandě a posílí morálku na domácí frontě. Masakr na pláži Omaha dostane lidskou tvář. Jenže osm mužů vyslaných na Ryanovu záchranu má také své rodiče. Tito muži byli vycvičení pro zabíjení Němců a ne k tomu, aby riskovali životy pro účely nějakého „reklamního“ triku.
Vydaný rozkaz nastartuje druhé dějství filmu, v němž Miller a jeho muži podnikají výpravu do vzdáleného francouzského terénu, o který wehrmacht svádí stále aktivní spory. Během náročné cesty se vedou podnětné diskuse i vzpurné třenice o moudrosti dané mise. Všichni muži již pod vedením Millera sloužili, až na tlumočníka Timothyho Uphama (Jeremy Davies). Mladík sice hovoří perfektně německy i francouzsky, ale mimo cvičiště si ještě nikdy nevystřelil z pušky a neokusil válku na vlastní kůži. Upham jde se svým strachem a věčně vyděšeným výrazem ve tváři na ruku běžným divákům. Je snadné se s ním ztotožnit, neboť každý vojenský konflikt je prorostlý lidmi jako on. Lidmi, které život nedokázal připravit na realitu skutečné války.
Zajímavým zlomem je zhruba prostřední část filmu. Na cestě se objeví německé kulometné hnízdo chránící poškozené radarové zařízení. Seržant Mike Horvath (Tom Sizemore) i zbytek mužů navrhují celou oblast obejít a tím se vyhnout ozbrojené konfrontaci. Toto rozhodnutí by navíc podpořilo primární cíl mise, ale kapitán Miller je opačného názoru. Vydá rozkaz na stanoviště zaútočit, což je svým způsobem jeho forma protestu. Nařídí svým mužům dělat to, kvůli čemu do Francie dorazili, namísto toho, co po nich žádá vrchnost. Lehkovážnost tohoto rozhodnutí má bohužel za následek smrt zdravotníka Irwina Wadea (Giovanni Ribisi). Je to již druhá ztráta, kterou jednotka kvůli neznámému Ryanovi utrpěla a frustrace mužů narůstá.
Odhodlání vojáků film nezadržitelně posouvá k třetímu dějství, v němž je konečně objeven vojín Ryan (Matt Damon). Ačkoliv je mladý vojín zdrcen zprávou o smrti svých bratrů, odmítá se vzdát obrany mostu uprostřed rozbombardované městské zástavby. O pokrevní bratry sice přišel, ale za žádnou cenu nechce opustit své bratry ve zbrani. Miller o celé věci nějakou chvíli přemýšlí a nakonec padne rozhodnutí. Vojáci spojí síly a pokusí se odrazit útok německé přesily.
Přístup Stevena Spielberga je zajímavý především tím, že se rozhodl natočit filozofický film o válce, kde hluboké a složité myšlenky nejsou vyjádřeny slovy, ale silnými obrazy, v nichž se to hemží divokou akcí, násilím, strachem i kamarádstvím. I ty nejsložitější myšlenky lze vyjádřit několika slovy („Zasluž si to“) a zásadními činy. Přesně tohle Spielberg dělá. Film Zachraňte vojína Ryana je silný v tom, že myšlenky sděluje více pocity, nežli slovy. Důkazem budiž i závěrečná masivní akční scéna. Zatímco úvodní řež symbolizoval chaos, zde dává Janusz Kaminski věcem jasný řád. Prim sice stále hraje využití ruční kamery, ale vše je natočeno s důrazem kladeným na orientaci v terénu. Už nejde o hromadu zmatených vojáků, kteří po sobě střílí uprostřed krví nasáklé pláže. Tentokrát máme přehled o rozmístění mužů a chápeme plán akce, čemuž Kaminski přizpůsobuje svůj styl.
Kromě perfektně nasnímané akce je tu pochopitelně přítomen i lidský prvek. Tom Hanks byl castingovou trefou do černého. Jeho John Miller, který v civilu vyučuje angličtinu, si na bojišti prošel natolik šílenými zážitky, až si pokládá otázku, zdali ho jeho vlastní žena po návratu z války ještě vůbec pozná. Je na pokraji zhroucení, občas má nejistý výraz ve tváři, ruka de mu často třese, ale přesto dělá vše, co může, neboť je to jeho povinnost. Matt Damon na to jde trochu jinak. Jeho vojín Ryan je mladý kluk, z něhož vyzařuje docela jiná aura a energie, což dává smysl. Nezažil vylodění v Normandii. Jako výsadkář přistál se svým týmem rovnou ve vnitrozemí a i když viděl akci, neprocházel se po pekelných pláních. Zbytek herců tu rozhodně není do počtu. Díky scénáři, který je nenutí dělat přepálená rozhodnutí dle tradic komerční akční podívané, jsou všichni uvěřitelní a v zásadě docela obyčejní.
Jde bez vyjímky o silné postavy, ale zcela zásadní pro celý film je výkon Jeremyho Daviese. Jeho vyděšený tlumočník Upham představuje pro diváky vstupní dveře do reality, protože skrze něj naplno pociťujeme nevýslovný tlak válečné mašinérie. Upham během emočně velmi vypjaté scény v důsledku strachu selže a nikdo s trochou empatie jej za toto selhání nemůže zavrhnout. Jistě. Jeho přežití nakonec závisí na tom, že udělá to nejlepší, co může, ale při životě ho daleko více udržuje prvek náhody. Když jsem byl o dost mladší, měl jsem tendenci Uphama odsuzovat, dnes jej však vnímám docela jinou optikou. To, že mě snímek Zachraňte vojína Ryana nutí i s odstupem mnoha let neustále přemýšlet o postavách, je známkou dobře odvedené práce, kterou Spielberg a jeho scénárista Robert Rodat odvedli.
S úctou k historii
Dvouměsíční natáčení započalo 27. června 1997. Steven Spielberg byl už tehdy v postavení, kdy si mohl víceméně diktovat podmínky. Kromě angažování své dceřiné společnosti Amblin Entertainment si u Paramount Pictures vymohl i vyšší ratingové ohodnocení. Konkrétně „R“, tedy film na jaký smí mládež do 17 let pouze v doprovodu dospělé osoby. Tento krok samozřejmě souvisel s důrazem, který chtěl Spielberg klást na realističnost celého projektu. Nešlo jen o explicitní zobrazení válečných zvěrstev, ale důležitý byl rovněž i věrný přístup k historickým faktům. Kromě dobové vojenské techniky mám na mysli především události, ke kterým skutečně došlo (prolog).
Samotné vylodění na pláži Omaha si ze sedmdesáti milionového rozpočtu ukouslo necelých dvanáct milionů a natáčelo se plné čtyři týdny. Nikoliv ve Francii, jak by se logicky nabízelo, ale kupodivu v Irsku na pláži Curracloe poblíž města Wexford. Režisér trval na takřka identické replice pláže, včetně stejné krajiny, písku a vzdálených útesů. Dobové uniformy, časová a taktická posloupnost celé operace, zobrazení mořské nemoci a komparz zahrnující až patnáct set lidí, včetně skutečných irských záložáků. Detaily zde byly opravdu směrodatné, včetně správných kódových označení pro napadené sektory nebo užití legendárních pušek M1 Garand u amerických vojáků. Historikové považují prolog filmu za více než zdařilý a rozprášili i výtky některých neznalých kritiků, kteří káravě poukazovali na průhledný igelit chránící zbraně před vlhkem a pískem. Tato skutečnost se sice týkala především cennějších kousků, jako byly lehké kulomety či odstřelovačské pušky, avšak z historického hlediska šlo o zdokumentovaný fakt. I navzdory menším nepřesnostem, patří vylodění v Normandii mezi nejpůsobivější a historicky nejpřesnější filmové sekvence, jaké kdy byly natočeny.
Zasloužené ovace
Celosvětové tržby dotýkající se půl miliardy dolarů, všeobecné uznání z úst odborné kritiky, pochvaly od válečných veteránů, pamětihodné partitury Johna Williamse, pět Oscarů, dvě ceny BAFTA, dva Zlaté glóbusy a celá řada dalších prestižních ocenění. Byť se tu a tam nějaká ta kontroverze objevila, čas nakonec prokázal, že snímek Zachraňte vojína Ryana patří mezi nejvlivnější válečné filmy všech dob a nejlepší filmy devadesátých let. Velkou měrou přispěl k obnovení zájmu o druhou světovou válku u mladé i starší generace. Utlumení výrazných barevných tónů a efektivní použití ruční kamery, které ve filmu zabírá téměř 60%, zase inspirovalo celou řadu dalších filmařů a ovlivnilo i vývoj akčně stavěných videoher.
Zachraňte vojína Ryana je jednoznačně protiválečný film. Vypovídá o nesmyslnosti válčení i nespravedlnosti posílání tolika mladých nezkušených vojáků do víru čistého teroru, který bojiště představuje. Steven Spielberg tohle všechno nejen bez příkras ukazuje, ale dává to divákovi doslova pocítit. Díky intenzivním akčním sekvencím a nekompromisnímu přístupu má člověk skutečně pocit, jako by tam byl, což je snad ten nejúčinnější způsob protiválečné propagandy. Ačkoliv se některá témata zlehka otírají o hlubší ideologie i divácky neoblíbenou politiku tím, že Spielberg umístil své publikum doprostřed válečné vřavy, dokázal setřít hranici mezi fikcí a realitou. V takovém uchopení je prakticky nemožné uniknout skutečnému smyslu tohoto jedinečného filmu.
