Wonder Man je snad nejfilmovější superhrdina z komiksové stáje – už na papíře je herec a kaskadér, takže jeho příběhy přirozeně proplétají svět slávy, marketingu a zákulisí natáčení. Právě tahle přitažlivá dvojakost – hrdina s kostýmem i s agentem – dává filmařům šanci propojit superhrdinské spektákly s reflexí samotné továrny na sny. V centru stojí téma identity: když někdo žije z vlastního obrazu, co se stane, když je obraz silnější než člověk? A co když je ikonickým „produktem“ nejen filmové studio, ale i Avenger?
Adaptace Wonder Mana do hrané podoby láká na satiru o tom, jak vznikají blockbustery: PR tým hasí krizové momenty, kaskadéři dávají tělu to, co digitální triky nedokážou, a herci balancují mezi uměním a značkou. Tohle zákulisí umožňuje promyšleně míchat humor s kritikou kultu celebrit i s respektem k řemeslu. Superhrdinský žánr se tak může podívat sám na sebe – od červeného koberce po pre-vizualizace a green screen.
V rámci filmového světa Marvelu navíc Wonder Man plynule navazuje na motivy hraní rolí a falešných identit, které zosobňuje třeba postava Trevor Slattery. Připravovaný živě hraný projekt s touto postavou slibuje otevřít dveře k příběhům, kde se střetává „pravda“ hrdiny s pečlivě režírovanou fasádou zábavního průmyslu. Právě tady může postava využít svých kořenů – být zároveň objektem kamer i aktérem akce – a nabídnout svižný mix sebereflexe, akčních set-pieců a jemně jedovaté filmové satiry.
Pokud se tvůrcům podaří udržet rovnováhu mezi pozlátkem a lidskostí, může Wonder Man obohatit superhrdinské filmy o vzácný rozměr: příběh o tom, jak se rodí hvězdy i jak se spalují, a proč největší trik nebývá explozivní finále, ale umění zůstat sám sebou uprostřed reflektorů.
Co by vás mohlo zajímat: Dexter: Resurrectio, Diane Keaton, ellen ripleyovová, Walter Hill
