Vojtěch Dyk je v českém prostředí jednou z nejzajímavějších tváří propojujících film a hudbu. Jeho kariéra nestojí na jedné disciplíně: kamera v něm nachází civilního herce se silným charismatem, zatímco mikrofon mu dává možnost prokázat rozsah, rytmus i muzikální imaginaci. V projektech, které sází na příběh i píseň, působí jako přirozený most mezi světem kinematografie a živého koncertu – používá hlas nejen jako nástroj, ale jako dramatický prvek, který nese význam a emoci stejně spolehlivě jako gesto či detail v očích.
Už pohádkový muzikál Tři bratři ukázal, jak snadno dovede přepínat mezi hraním a zpěvem, a písně v něm nepůsobí jako vsuvky, ale jako pokračování vyprávění. Vrchol tohoto průniku přišel s filmem Il Boemo, kde Dyk ztvárnil Josefa Myslivečka. Role vyžadovala přesnost filmového výrazu i pěveckou techniku; díky tomu film působí autenticky a současně moderně, protože hlasový výkon je organicky propojen s charakterem postavy a rytmem střihu.
Důležitý je i jeho dabing a zpěv v animaci – například u titulů, kde postava žije především hlasem (jako v Coco), musí být každá fráze herecky nabitá, aby nahradila mimiku a tělesnost. Dykova bigbandová zkušenost a práce s frázováním (známá z jeho vystupování s B-Side Bandem) se tu promítá do filmové přesnosti: ví, kdy „dýchat“, kdy nechat ticho působit a kdy výbušně akcentovat emoci.
Spolupráce s režiséry jako Jan Svěrák a Petr Václav z něj dělají tvář současného českého filmu, který se nebojí hudby jako plnohodnotného vypravěče. Dyk díky tomu překračuje hranice mezi mainstreamem a autorskou tvorbou a ukazuje, že když se film a hudba setkají v jedné osobnosti, může vzniknout tvar, jenž je sdělný, populární i umělecky ambiciózní. A právě v tom spočívá jeho přínos: otevírá cestu dalším projektům, kde písně nejsou ozdobou, ale smyslem.
Co by vás mohlo zajímat: Minami Hamabe, StarDance, Radek Štěpánek, Tomáš Sean Pšenička
