Václav Postránecký patří k těm tvářím českého filmu, které se nesmazatelně zapsaly do kolektivní paměti. Jeho civilní, přitom výrazné herectví dokázalo propojit laskavý humor s opravdovostí každodenního života. V komediích i dramatech vytvářel postavy, které divákům nebyly vzdálené: soused, táta, kolega – lidé s chybami i nadhledem. Díky přesnému citu pro tempo scény, rytmus dialogu a neopakovatelný úsměv prosvětloval i situace, které by v méně citlivých rukou působily ploše.
Ve filmových příbězích, jež pracovaly s tématem rodiny, přátelství a drobných každodenních vítězství, byl Postránecký jistotou. Dodával figurám důvěryhodnost a teplo, ať už šlo o ikonické tatínkovské typy z éry českých rodinných komedií nebo o pozdější role moudrých, lehce ironických patronů mladší generace. Jeho účast v klenotu S tebou mě baví svět symbolizuje schopnost spojit slapstickovou hravost s něhou a dojetím – vzácnou komediální alchymií, která stárne pomaleji než doba kolem ní.
V průběhu let se stal mostem mezi kinem a televizí i rozhlasem. Využil svůj charakteristický hlas a pečlivou práci s intonací, aby postavám vtiskl život i mimo plátno. Pozdější éra ho představila jako milovaného „nestora“: figury, které nesou zkušenost, humor bez krutosti a schopnost podržet ostatní. Tím rozšiřoval portrét české kinematografie o rovinu laskavé moudrosti – nepatetické, zemitě pravdivé.
Odkaz Václava Postráneckého je víc než seznam rolí: je to připomínka, že komedie stojí na empatii a přesném detailu, nikoli na laciné pointě. Že rodinný film může být současně zábavou i jemným zrcadlem doby. A že herec, který věří lidskosti svých postav, překlenuje generace – stejně jako filmy, v nichž se smích přirozeně potkává s dojetím.
Co by vás mohlo zajímat: Václav Zahradník, Petr Polák, Zdena Studenková, Zuzana Githeisová
