Sharon Osbourne je zosobněním průsečíku hudebního byznysu, televize a filmu. Jako manažerka a tvář popkultury se proměnila v postavu, kterou si film často půjčuje pro vlastní komentář ke slávě. Typickým příkladem je její sebeironická filmová vsuvka v Austin Powers in Goldmember, kde se rodina Osbournů mihne v meta-gagu o vulgaritě a televizní autocenzuře. Právě tato schopnost vstoupit do „role sebe sama“ ukazuje, jak silná je její mediální persona – funguje jako krátká filmová zkratka pro éru reality-celebrit, které se staly součástí narativů studiových komedií.
Realitní fenomén The Osbournes, s Sharon Osbourne jako hybnou silou, navíc přiblížil filmovému světu estetiku domácího cinéma vérité: syrové záběry, nelineární glosy, intimní konflikty. Pozdější dokumenty a koncertní snímky o Ozzyho kariéře z tohoto základu těžily, ať už šlo o upřímné výpovědi nebo o precizně poskládané rodinné retrospektivy. Sharon přitom funguje nejen jako subjekt, ale i dramaturg: ví, kdy příběh zjemnit humorem, kdy přitlačit na emoci a kdy otevřít dveře do zákulisí, aby „film“ působil pravdivěji.
Současný hlad po hudebních biografiích logicky míří i k příběhu Ozzyho a Sharon Osbourne. Jejich vztah – křehký i tvrdý, romantický i manažersky pragmatický – je ideálním materiálem pro biopic s velkou hudbou a intimním jádrem. Ať už skrze camea, dokumenty nebo připravované hrané projekty, Sharon ukazuje, jak může být život rockové manažerky filmový sám o sobě: prolíná se tu love story, vyjednávání práv, branding a soundtrack generace. V tom spočívá její zvláštní filmová stopa – není to jen role před kamerou, ale i schopnost přetavit vlastní realitu do vyprávění, které kino rádo přijímá.
Co by vás mohlo zajímat: Ondřej Novotný, jack osbourne, Pán prstenů: Společenstvo prstenů, Ozempic: Hollywoodská posedlost
