Sam Lloyd byl typ herce, jehož přínos se nenápadně, ale vytrvale prolínal světem filmu i televize. Vynikal schopností vdechnout vedlejším postavám lidskost, křehkou komiku a lehce melancholický podtón, který ve filmovém prostředí funguje jako tiché lepidlo mezi velkými scénami. Ačkoli si široké publikum vybaví především jeho televizní práci, jeho výrazové prostředky – přesná mimika, muzikální rytmus replik a cit pro pauzu – jsou do značné míry filmové, protože pracují s detailem, rámem a tempem, které kamera miluje.
Ve filmové tradici charakterních herců má takový projev zvláštní váhu: nevytlačuje hlavní hvězdy, ale vytváří jim věrohodný prostor. Lloydův humor nebýval jen slovní, nesl v sobě jemnou fyzickou poezii a situační cit, díky němuž dokázal v krátkém čase načrtnout celý život postavy. Jeho zkušenost s a cappella hudbou a skupinou The Blanks mu navíc dala precizní smysl pro rytmus scény; i v drobném filmovém výstupu dokázal „slyšet“ timing, který promění obyčejný moment v zapamatovatelný detail. Z takových nenápadných střípků se skládají filmy, které působí živě a pravdivě.
Lloydovo dílo je zároveň příkladem, že film není jen o velkých gestech, ale o laskavých nuancích. Jako synovec filmové ikony Christophera Lloyda nesl i rodinné propojení se stříbrným plátnem, ale jeho vlastní podpis byl jedinečný: tragikomická něha, která se usadí mezi řádky. Po jeho předčasném odchodu zůstává v paměti publika i spolupracovníků právě tohle světlo – připomínka, že k opravdovosti filmového světa zásadně přispívají i ti, kteří nejsou v centru plakátů, ale bez nichž by příběh neměl duši.
Co by vás mohlo zajímat: Neil Flynn, Christa Miller, Aloma Wright, Robert Maschio
