S čerty nejsou žerty patří mezi nejvýraznější české filmové pohádky, které chytře propojují folklorní motivy s komedií a jemnou společenskou satirou. Nese univerzální téma spravedlnosti: když se svět lidí zamotá do intrik a nespravedlnosti, nastupují čerti, aby uvedli věci do pořádku – ale nikoli krutě, spíš s jiskřivou ironií a přísnou, leč férovou logikou pekelného řádu. Název se stal rčením a film se pravidelně vrací na obrazovky jako součást sváteční tradice, aniž by vyčpěl.
Jádrem vyprávění je střet obyčejného, poctivého hrdiny s lakotou a mocí, která se tváří nedotknutelně. Pohádka pracuje s obrazem čerta jako s postavou, která je děsivá jen zdánlivě: ve skutečnosti ctí pravidla, pečlivě vede “účetnictví” hříchů a vtipně nastavuje zrcadlo lidské chamtivosti. Romantická linka i prvky frašky odlehčují morální poselství, takže dílo působí svěže i pro současné publikum a baví děti i dospělé na rozdílných úrovních.
Filmově je pozoruhodná stylizace: malebné exteriéry kontrastují s peklem, které není jen temnou jeskyní, ale místem s jasným řádem, kostýmní nadsázkou a nápaditou výtvarnou hravostí. Praktické efekty, masky a rytmická hudba podporují humor i napětí, a střídání scén vytváří svižné tempo, které neztrácí dech. Směs lidové moudrosti, jazykové vynalézavosti a situačního humoru z filmu dělá dílo, k němuž se diváci rádi vracejí.
V širším kontextu kinematografie tahle pohádka ovlivnila, jak jsou v českém filmu zobrazováni čerti: méně jako démoni, více jako svébytní “úředníci” spravedlnosti, kteří urovnávají lidské hříchy i omyly. Dodnes inspiruje další adaptace a divadelní verze a připomíná, že dobro není slabost a že spravedlnost může být i zábavná – zvlášť když má v rukou vidle, razítko a chytrý úsměv.
Co by vás mohlo zajímat: Emma D’Arcy, Alejandro González Iñárritu, O vánoční hvězdě, Dvanáct měsíčků
