Když se řekne jméno Vladimír Dlouhý, většině diváků se okamžitě vybaví sympatický Petr z pohádky S čerty nejsou žerty nebo z legendárního seriálu Arabela. Tyto role z něj udělaly herecký symbol osmdesátých let a pevnou součást českých Vánoc i televizních repríz. Přestože na obrazovce působil jako bezstarostný pohádkový hrdina, jeho skutečný život byl mnohem složitější a bolestnější, než si diváci dokázali představit.
Herecký talent který se projevil už v dětství
Vladimír Dlouhý začal s herectvím velmi brzy a už jako dítě na sebe výrazně upozornil ve filmu Už zase skáču přes kaluže. Přesto hereckou dráhu původně neplánoval a dlouho zvažoval úplně jinou profesní cestu. Nakonec ale vystudoval pražskou konzervatoř a postupně se vypracoval mezi nejrespektovanější herce své generace. Dokázal zaujmout nejen v pohádkách, ale i v náročných dramatických rolích na divadle, ve filmu i v televizi.
Petr Máchal a kouzlo nesmrtelné pohádky
Role Petra Máchala v pohádce S čerty nejsou žerty se stala jednou z nejvýraznějších v jeho kariéře. Postava spravedlivého a odvážného mladíka, který se nebojí postavit bezpráví, si získala diváky všech generací. Dlouhý dokázal spojit civilní projev, humor i lidskost, díky čemuž jeho Petr nepůsobil jako nedotknutelný princ, ale jako obyčejný člověk s dobrým srdcem. Právě tato přirozenost je důvodem, proč se pohádka dodnes řadí mezi nejoblíbenější české filmové klasiky.
Vedle S čerty nejsou žerty patří k jeho nejslavnějším rolím také Petr v seriálu Arabela, který se stal fenoménem své doby. Vladimír Dlouhý zde znovu potvrdil, že umí pohádkovým postavám dodat hloubku a uvěřitelnost. Zároveň však exceloval i v dramatických projektech, kriminálních seriálech a psychologických filmech. Za své výkony získal dvě ceny Český lev a uznání odborné i divácké veřejnosti.
Těžký poslední půlrok a boj s rakovinou
O to bolestnější je kontrast mezi jeho pohádkovými rolemi a realitou posledních měsíců života. Vladimír Dlouhý zemřel 20. června 2010, pouhých deset dní po svých dvaapadesátých narozeninách, na rakovinu žaludku. Diagnóza přišla na konci roku 2009 a následovalo velmi těžké období, během něhož herec stále pracoval a snažil se žít naplno. Ještě krátce před smrtí vystupoval na divadelních prknech a dokončil natáčení filmu Kajínek, který se stal jeho posledním hereckým odkazem.
Rodina a tiché loučení
Velkou oporou mu byla jeho manželka, herečka Petra Jungmanová, která s ním prožívala nejtěžší chvíle nemoci. Po jeho odchodu zůstala sama s malými dvojčaty Jiřím a Janem, kteří se vydali také na hereckou dráhu a hrají nyní postavy Marka a Matěje Dvořákovy v seriálu Ulice. Přestože o jeho zdravotním stavu vědělo jen málo lidí, kolegové i přátelé na něj vzpomínali jako na profesionála, který si nepřipouštěl blížící se konec a zůstával silný až do poslední chvíle. Po jeho smrti se na neformálních setkáních promítaly fotografie z jeho života a všichni se shodovali, že odešel nejen výjimečný herec, ale i charakterní člověk.
Odkaz který zůstává živý
Dnes, patnáct let po jeho smrti, zůstává Vladimír Dlouhý pevně zapsán v paměti diváků. Jeho Petr z Arabely i desítky dalších rolí se neustále vracejí na televizní obrazovky a připomínají mimořádný talent, který české herectví předčasně ztratilo. Přestože jeho život nebyl pohádkový, jeho role takové zůstaly a dál rozdávají radost novým generacím.
Zdroj: Wikipedia, Blesk, iDnes, Filmožrouti
