Roger Ebert patřil k nejvlivnějším osobnostem, které propojily film s veřejnou debatou. Jako dlouholetý kritik deníku Chicago Sun-Times se stal průvodcem pro diváky, kteří chtěli porozumět nejen ději, ale i stylu, kontextu a étosu snímků. Jeho texty byly čtivé, přesné a empatické; dokázal ocenit žánrovou zábavu i náročné artové tituly. Zásadní bylo, že jako první filmový kritik získal Pulitzerovu cenu, čímž potvrdil, že filmová kritika může být seriózní, kulturně významná disciplína.
Ve dvojici s Genem Siskelem (a později dalšími kolegy) přenesl Ebert kritiku na televizní obrazovky. Jejich jiskřivé dialogy a jednoduché hodnocení gestem palce proměnily způsob, jak běžní diváci vybírají filmy. Zároveň Ebert neúnavně prosazoval nezávislé a zahraniční snímky a ve svých esejích Great Movies budoval moderní kánon. Věřil, že film funguje jako stroj na empatii – že nám dovoluje vidět svět očima druhých – a tuto myšlenku vtiskl do každé recenze.
V digitální éře přijal blogy i sociální sítě, kde rozvíjel dlouhé, osobní úvahy. Navzdory vážné nemoci, která ho připravila o hlas, psal dál s neochvějnou jasností. Jeho festival Ebertfest v Champaignu vyzdvihuje „přehlížené“ klenoty a připomíná, že hodnota filmu nespočívá v rozpočtu, ale v upřímnosti a řemesle. Ebertův odkaz žije v kriticích, filmařích i divácích, které naučil dívat se pozorněji – a cítit víc.
Co by vás mohlo zajímat: Kalifornie, Michelle Forbes, Daniel Heriban
