Payman Maadi jako most mezi kinematografiemi představuje fascinující téma: herec a tvůrce, který dokáže přenášet emocionální i etické nuance z íránské artové tradice do mezinárodního prostoru. Jeho práce ukazuje, jak se film může stát tlumočníkem mezi kulturami – bez didaktiky, skrze pozorování každodennosti. V jeho postavách se protíná tlak rodiny, společenských norem a osobního svědomí; hrdinové nejsou dokonalí ani zlí, ale uvěznění v okolnostech, jež je nutí k těžkým rozhodnutím.
V dramatických rolích u autora, s nímž se proslavil, Maadi rozvíjí civilní herectví: drobný pohled, oddech, drobná gesta. Kamera mu často „důvěřuje“ v dlouhých záběrech, kde napětí vzniká z nevyřčeného. Tenhle minimalismus pak přenáší i do mezinárodních projektů, kde jazyková a kulturní distanc vytváří další vrstvu významu. Změna jazyka u něj není jen technická disciplína, ale dramaturgický nástroj: to, co se řekne, a to, co se potlačí, vypráví dva různé příběhy.
Jako scenárista a režisér navazuje na témata, která sám hraje: paměť, vina, křehkost intimity v časech tlaku. Etická šedá zóna je jeho přirozeným prostředím – místo, kde se pravda láme podle úhlu pohledu. Maadi tak dokládá, že film nemusí volit mezi lokální věrností a globálním dosahem: když je konkrétní v detailech a poctivý v motivacích, stává se srozumitelným kdekoli. V tom spočívá jeho přínos světovému filmu – proměňuje kulturní rozdíly v dramatickou hodnotu a z diváků dělá aktivní svědky, ne pasivní příjemce.
Co by vás mohlo zajímat: Bart Layton, Tate Donovan, Babak Tatfi, Deborah Hedwall
