Patrick Duffy je příkladem, jak se hranice mezi filmem a televizí rozpíjejí a vytvářejí svébytný ekosystém, v němž „filmy“ nevznikají jen pro kina. Duffyho kariéra – od dobrodružného Man from Atlantis až po fenomén Dallas – ukazuje, že hvězdná aura může fungovat napříč formáty: v celovečerních projektech pro televizi, v minisériích i ve spin-off pokračováních. Způsob, jakým Duffy nese obrazovku – kombinace klidného charismatu a melodramatické intenzity – je učebnicový pro „filmy pro televizi“, které historicky spoluutvářely filmový trh vedle kin: mířily do prime-time slotů, na VHS/DVD a dnes na streaming.
Když se po původním úspěchu Dallasu objevily navazující tv filmy (např. pokračování navazující na osudy rodu Ewingů), šlo o demonstrační příklad, jak se filmové vyprávění přizpůsobuje rytmu seriálového světa a zároveň si udržuje celovečerní oblouk. Duffy navíc prokázal tvůrčí přesah i za kamerou, když několik epizod režíroval: právě takové pendlování profesí je pro průnik filmového a televizního prostředí typické. Stylistické prvky – důraz na herecký výraz v detailu, cliffhangery přetavené do aktových zlomů, srozumitelné rodinné konflikty – se odrážejí i v současných streamovacích „originálech“, které přebírají televizi vlastní tempo a filmovou výpravu.
Slavná popkulturní „retcon“ epizoda s návratem Bobbyho dává lekci v tom, jak flexibilní může být seriálová kontinuita – a jak podobné postupy pronikají i do filmů jako měkké restarty či paralelní linie. Duffyho dlouhověkost, návrat v novější verzi Dallasu a status spolehlivé tváře ukazují, že hvězdy formované televizí dokážou držet pohromadě publikum napříč formáty. V tom spočívá trvalá hodnota jeho odkazu: je mostem, po němž si film a televize vyměňují publikum, řemeslo i vyprávěcí jistoty.
Co by vás mohlo zajímat: Peter Berg, Sasha Mitchell, Bronson Pinchot, Suzanne Somers
