Slovo Nickelodeon v sobě nese dvě dějinné roviny, které se překvapivě přelévají jednou řekou – světem filmu. Jednak označuje rané filmové sály z počátku 20. století, jednak moderní dětskou značku a filmové studio, které z televizní energie těží i na plátně. V obou případech jde o stejnou ambici: zpřístupnit film co nejširšímu publiku a vtisknout mu specifický rytmus zábavy.
Na počátku filmové éry byly nickelodeony malé a levné biografy (z „nickel“ – pěticent, a „odeon“ – sál), které za pár drobných nabízely krátké pásy, grotesky i aktuality. Přeměnily film z pouťové kuriozity na každodenní zážitek, vychovaly nové publikum a urychlily vznik stabilní distribuce, programových bloků i nároků na vyprávění. Právě zde se rodila poptávka po jasných hrdinech, svižném tempu a humoru, který funguje i bez mnoha slov – základy, k nimž se populární kinematografie vrací dodnes.
O mnoho dekád později stejné jméno přijala dětská stanice a s ní i filmová divize Nickelodeon Movies. Z televizní hravosti a anarchického humoru destiluje rodinné filmy, které ctí fantazii, barvy a rytmus, a zároveň myslí na společný zážitek v kině. Převádí seriálové ikony na velké plátno, kombinuje animaci s hranou akcí a buduje značky, které děti poznají na první pohled. Díky synergiím napříč obrazovkami funguje jako most mezi každodenním sledováním a slavnostní návštěvou kina.
Spojnicí obou etap je demokratizace filmové zkušenosti. První nickelodeony otevřely dveře masám; dnešní Nickelodeon uvádí nejmladší diváky do světa kinematografie srozumitelným jazykem a sebevědomou vizuální identitou. Jednou šlo o fyzickou bránu do sálů, podruhé o symbolickou bránu do příběhů a imaginace. V době, kdy se film prolíná s televizí, streamem i hrami, drží značka kurz: dostupnost, hravost a vyprávění, které funguje v krátkém skeči i celovečerní podobě.
Co by vás mohlo zajímat: Michael Cristofer, SpongeBob: Pirátské dobrodružství, Monarch: Odkaz monster, Monarch
