Michelle Forbes je skvělým příkladem herečky, na níž je vidět, jak se dnes prolíná svět filmu a televize. Její kariéra stojí na výrazných, často morálně ambivalentních postavách, které nesou filmovou váhu bez ohledu na médium. Forbes dokáže dodat chladnou autoritu i křehké praskliny, a díky tomu se z jejích rolí stávají katalyzátory děje: netlačí se do popředí okázalostí, spíš přesností, rytmem řeči a pohledem, který říká víc než dlouhé monology.
Na plátně upoutala už thrillerem Kalifornia, kde její civilní, přesná práce s napětím vyvažuje syrovost a temnotu road movie. V satirickém zákulisí Hollywoodu ve Swimming with Sharks zase podtrhla téma moci, manipulace a ceny úspěchu – bez laciných gest, o to víc s pocitem, že každý úsměv může skrývat ostří. Její filmové role ukazují, že i v žánrech, které sázejí na tempo a atmosféru, se dá vyprávět o důstojnosti a hranicích, které si člověk klade (nebo přestává klást), když jde o přežití či ambici.
V televizi, která se v éře „prestige drama“ přiblížila filmu rozsahem i vizuální řečí, Forbes vtiskla ikonické rysy postavám jako Ro Laren ve Star Treku: Nové generaci, nekompromisní admirálu Cain v Battlestar Galactica, stržené matce Mitch Larsen v The Killing, či znepokojivě charismatické Maryann v True Blood. V Orphan Black přenesla do korporátní sféry totéž napětí mezi kontrolou a nevyzpytatelností. Všude působí filmově: přesně ví, kdy nechat scénu dýchat a kdy ji seknout jediným pohledem.
Téma, které se kolem Michelle Forbes vine napříč médii, je proměnlivá tvář autority: co se stane, když velení, ambice nebo víra narazí na etickou mlhu? Její práce dokládá, že hranice mezi „filmovou“ a „televizní“ hereckou energií se stírá – rozhoduje kvalita vyprávění a schopnost zahrát vnitřní konflikt tak, aby diváka pálil ještě po závěrečných titulcích.
Co by vás mohlo zajímat: kalifornia, Kalifornie, Roger Ebert
