Kill Bill: The Whole Bloody Affair je ucelená verze Tarantinovy dvoudílné odysey, která spojuje Vol. 1 a Vol. 2 do jedné kontinuální filmové pouti. V tomto sestřihu se cesta Nevěsty neštípe cliffhangerem, ale přechází z výbuchu popkulturního násilí do tišší, citově zahuštěné roviny tak, jak to dává největší smysl pro její postavu i mýtus pomsty. Jediný oblouk zdůrazňuje rytmus kapitolek, práci s hudbou a kontrast mezi samurajskou elegancí a westernovým baladem, díky čemuž se film méně jeví jako dvě žánrové variace a více jako důsledně vystavěná sága.
Verze The Whole Bloody Affair je známá především obnoveným, necenzurovaným materiálem a přeskupeným tempem. Sekvence v House of Blue Leaves běží v plné barvě a choreografie tu získává jiný pulz; animované pasáže jsou bohatší a brutalita je zasazena tak, aby akcentovala tragické kořeny konfliktu, nikoli jen spektákl. Intermezza a přechody mezi kapitolami nechávají vyznít Pai Meiho dril, Billovu stínovou přítomnost i tiché pauzy, které do pop-kungfu koláže vpouštějí melancholii. Výsledkem je přesnější gradace od hněvu k očištění a intimnějšímu finále.
Jako raritně uváděný sestřih se Kill Bill: The Whole Bloody Affair stal předmětem cinefilních debat o režisérských verzích, cenzurních zásazích a kulturních odlišnostech distribuce. Ukazuje, jak může jediný střih proměnit význam známých scén, přeladit humor i patos a stmelit odkazy na chanbara, kung-fu, spaghetti western i grindhouse do jednoho dýchajícího organismu. Pro fanoušky je to nejen „definitivní“ Kill Bill, ale i případová studie síly montáže, která přepisuje paměť filmu, aniž by změnila jeho DNA.
Co by vás mohlo zajímat: Jan Nedvěd, Minecraft 2, Případ Roubal, Kamila Trnková
